|
|
1.
Let do New Yorku
- sami bez cestovky, let, vstupní
kontrola, vrátí nás?, falešným taxíkem, o hotelech
2. New York I
- Socha Svobody, Brooklyn Bridge, Times Square,
Empire State Building, City Pass, metro ...
3. New York II -
Obchody, stravování, let
helikoptérou, Central Park, Broadway, dojmy, zajímavosti ...
4. Niagarské vodopády
- popis místa, plavba pod
vodopády, Pittsburgh, Buffalo, americké bufety ...
5. Washington, D.C.
- Bílý dům, problém s kreditkou,
Muzeum kosmonautiky, zběsilá jízda autobusem ...
6.
Cesta do Kalifornie
- popis letu , vstupní
kontrola na letišti
7.
Los Angeles
- dojmy z města a Hollywoodu, Universal Studia
8.
Grand Canyon
- popis, fotky, túra po okraji, let helikoptérou, Glen Dam, Lake
Powel, Colorado, Utah
9.
Bryce Canyon
- nejkrásnější park s oranžovými
jehlany, park Zion, Joshua Tree - stromové kaktusy
10.
Las Vegas
- světelná show, v nočním městě, kasína, Údolí smrti, medvěd v
Sekvojovém parku
11.
San Francisko
- Golden Gate Bridge, Lombard Street, strmé ulice, tramvajky Cable Car, odlet domů
12.
New York - foto
San Francisko -
foto
Washington, D.C. - foto
Niagarské
vodopády - foto
Zádrhel s kreditní kartou
-
Stravování
- Central
Park -
Půlhodinka strachu v Central Parku
- Další parky
-
Muzea
- Big Apple
- Obchody
- Let
helikoptérou -
Na lanovce
-
Broadway
-
Dojem z Ameriky
- Co nás
to stálo -
Letiště a cesta
domů
Zádrhel s kreditní kartou
Kreditkou platím 20 dolarů za suvenýry v jakémsi tureckém obchodě v
centru New Yorku. Vyjíždí stvrzenka a prodavač se zarazí: Omlouvám se
Vám, pane, ale strhl jsem Vám 200 dolarů.
Chvíli bezradně přemýšlí a snaží se provést storno. Vyjíždí další lístek
s částkou 200 dolarů a s omluvami ho podává. Na lístku ale není
žádné mínus, žádné storno a říkám mu - tak to už máte 400 dolarů.
Chci z pokladny zpět vyplatit 380 dolarů !
Prodavač po chvilce váhání dolary vytahuje a počítá, přichází šéf
prodejny a dozvídá se, co se stalo. Říká: Vyplatit dolary je
vyloučené, daňový úřad tomu neuvěří a zdaní nám celých 400 dolarů !
Do třetice berou moji kreditku a pokoušejí se o storno. Vyjíždí
lístek s částkou -380. Velmi nedůvěřivě si lístek prohlížím, oba se mi
omlouvají a přidávají jakousi pozornost podniku navíc.
Doma ihned po návratu otevírám internetbanking a s úlevou sleduji:
400 dolarů si vzali, 380 dolarů vrátili.
Stravování
U vchodu do některých běžných restaurací jsme si četli jídelní lístky.
Kromě počtu kalorií uvádějí u každého jídla také pěkně mastnou cenu, nás
tři by stála levná večeře kolem 100 dolarů plus povinné spropitné. Za
pivo se platí dalších 7 dolarů nebo za sklenku
vína 12 dolarů. S ohledem na naši peněženku jsme se stravovali v bufetech.
V průměru jsme vydali za snídani 4 dolary, za oběd 6 dolarů, za večeři 6
dolarů za osobu. Šlo to i za polovinu při výběru velmi skromných jídel,
ale najedli jsme se dosyta pestré stravy.
  Některé bufety nám nevyhovovaly, protože chtěli u pokladny ústní
objednávku, zaplatilo se a na jídlo jsme čekali. Přineseným jídlem nás
obvykle překvapili.
Mnohem
líp se stravovalo v klasických prodejnách potravin, kde mívají i teplý
pult se samoobsluhou a pár stolečků. Taková
je velká prodejna potravin Morton Williams
(blízko Central Parku a Columbus Circle, vchod z
57. i z 58.street, mezi Broadway a 7.ave),
kam jsme často zašli, byla to taková naše základna. Za pokladnami
jsme sešli s tácky po schodech dolů do prostorné prázdné jídelny, tady
jsme si vzali čerstvý denní tisk, rozkládali mapu a spřádali další plány
při příjemné hudbě.
Nejčastěji jsem si vybíral z nabídky: Párky, teplá sekaná,
vaječina, ryba, brambory, müsli,
ovesná kaše, pečivo, káva, čaj.
Dobrou zkušenost jsme udělali s
bufety
DELI. Pestré jídlo si každý sám nabírá
do plastikových misek a
  všechno mají za stejnou cenu na váhu. Většina
lidí si jídlo odnáší, stolků tu bývá málo.
Když vidíte tolik exotických a neznámých jídel, naberete od každého
trochu. Tak například jsem si nabral: Kousek pečené
ryby, křupkavou žlutou dýni, naloženou zeleninu s houbami,
velké černé olivy, kolečka obrovké sladké cibule a plněné žampiony. Hela okusila kuřecí směs s chřestem a avokádový
krém. Ráno zaplatíte za váhovou libru 6
$,
po 16.hodině 4 $,
po 19.hodině 3 $
a po celou sobotu 4,75 $.
(Libra = 0,45 kg a při kurzu 20 Kč/dolar
jsou to pak ceny za 10 dkg: Ráno 27 Kč, odpoledne
18 Kč, večer 13 Kč, v sobotu 21 Kč).
Snídani
si můžete dát u stolečku před obchůdkem na ulici. Nejčastější a
nejlevnější nabídkou bývá smažená pocukrovaná kobliha a veliký kelímek
řídké bílé kávy, celkem za 2-3 dolary.
Nápoje
koupíte na mnoha místech - v obchůdcích i pojízdných krámcích - šťávy,
koktejly, džusy, lima ... Síť prodejen
Jamba juice
prodává přímo z mixérů jemně našlehané ledové koktejly z ovoce, na které
si ukážete, kelímek většinou za 4 dolary. Rozdávají tady kreditní karty,
které si můžete u nich na pokladně nabít, platí se s nimi jen v jejich obchodech a
může to být vhodný dárek. Často jsme viděli děti, jak si cestou ze školy
kupují pití na kartičku.
Američané masově pijí energetické drinky a vitamínové nápoje. Může za
tím být i potřeba udržet vysoký výkon, jaký společnost požaduje,
ale rozhodně přemíra těchto chemikálií likviduje zdraví. Energy drink
jsem
si také kupoval, ale to bylo výjimečně, abych vydržel celé dny v
New Yorku na nohou. V letadle jsem
pak odpadl ...
Jeden den se ochladilo, docela jsme
prokřehli a rozhodl jsem se pro
kelímek
horké kávy v prodejně
 Starbucks
coffee. Jejich široká nabídka mne
zaskočila a u pokladny jsem bezradně ukázal na karamel frapučíno. Ke
stolečku jsem si pak znechuceně odnášel půl litru ledové kávy a nebyla
to ani káva, spíš půl kila ledových kostek. Pít se to nedalo, tak na
druhý pokus jsem si u pokladny řekl o special
espreso. Dostal jsem miniaturní kelímek obsahující půl hltu kávového
koncentrátu. Ve Starbucks coffee jsem se neprohřál, ale dobře se nám
sedělo u velikého okna při příjemné hudbě.
Vůně, vůně, vůně ...
New York je plný vůní. Nestačí už působit jen na zrak, sluch, hmat, ale
obchody na Vás útočí i rafinovanými vůněmi. Navoněnou mají prodejnu
suvenýrů i prodejnu mobilů. Úžasná čokoládová vůně (zřejmě úmyslně
vháněná do ulice) nás přilákala do čokoládové prodejny a u vchodu každý
dostal malou čokoládku zdarma.
Central park
tato alej se nám líbila
asi tak nejvíc - místo zvané Mall
park je rozmanitý, členitý a malebný
Obrovský park v obrovském městě - park měří 4 km
na délku a 800 m na šířku, leží uprostřed Manhattanu a ze všech stran ho
obklopují mrakodrapy. Newyorčané tady hrají na kytaru, prohlížejí
notebooky, na louce pouštějí draky, opalují se na dekách, rodiny si
grilují maso a krotké veverky k nim přihopsají pro pamlsek. Vyhrává tu
kapela pod širým nebem, najdete zde malou zoo, kolotoč, volejbalová a
fotbalová hřiště, tenisové kurty, běžecké tratě, hraje se rugby. Mladíci
na kolečkových bruslích kličkují mezi kuželíky, ale i starší lidé
opatrně jedou na in-line bruslích a poslouchají přitom ze sluchátek MP3.
V parku najdete nadchody, podchody, houštiny, lesíky, fontány, rybníky,
největší jezero - Reservoir - má průměr 400 metrů (obrázek). Park se člení i
výškově, vyčnívají nad něj pahorky, skály, kopečky a z některých
míst vidíte blízké mrakodrapy, což působí zajímavě.
Všude je vzorně uklizeno, žádný papírek, záhony vyplené, pozalévané,
všude je vidět policie. Je úžasné, že ve městě dravého byznysu tohle
místo dávno nezprivatizovali a nerozparcelovali. To u nás už by stály
supermarkety.
Tisíce běžců, sportovců a cyklistů křižovaly Central Park všemi směry a
kvůli intenzivnímu proudu běžců se místy nedalo přejít. Mají tam pro
běžce semafory, ale nikdo je nerespektuje a běžci běží i na červenou.
Našli jsme půjčovnu kol - 20 dolarů za 2
hodiny nebo 15 dolarů za hodinu, což pro nás bylo dost a raději jsme šli
po svých.
Půlhodinka strachu v Central parku
Procházeli jsme napříč Central Parkem,
sešli jsme z hlavního chodníku a pustili se jakousi zkratkou. Cestička
se zužovala, ale nechtěli jsme se kus cesty vracet. Šli jsme stále dál.
Cestička se ještě víc zúžila a vedla hustými křovinami.
Znenadání se
před námi vynořil potetovaný muž. Vypadal, jako by právě někoho
zamordoval. Dlouze si nás prohlížel a když jsme procházeli těsně kolem
něj, silně zapískal na prsty. Chtěl nás vyděsit a zároveň to mohl být
smluvený signál. Přidali jsme rázně do kroku, ale po pár desítkách metrů
jsme se ocitli na okraji jezera. Byli jsme v pasti.
Po jezeře jezdily lodičky a na druhém břehu se
pohybovalo mnoho lidí. Jenže jediná cesta zpět vedla hustými houštinami
kolem onoho nebezpečného zjevu. Měli jsme u sebe kreditky, letenky,
pasy, peníze. Co teď? Jít zpět jsme se báli, a tak jsme
na břehu trpělivě čekali.
Z houští se ozvalo další zapískání na prsty a to už jsem byl připraven
zavolat na nejbližší lodičku s prosbou, aby nás po jednom převezli na
druhý břeh.
Křoví se vlnilo, praskaly větvičky a někdo mířil přímo k nám. Cennosti
jsem rychle vytáhl z tašky a pověsil si je do malé taštičky přes krk pod
košili.
Z houští se vynořila skupinka obyčejných turistů. Ulevilo se nám a abych s nimi
navázal kontakt, poprosil jsem je o vyfocení
naším foťákem. Turisté se nezdrželi, hned odcházeli a my také - přilepili
jsme se těsně za ně a bez
problémů jsme se odsud dostali.
V noci je Cenral Park nebezpečný, ale ve dne
všude (kromě hustého křoví) můžete
být bez obav.
Další parky
Kromě nádherného Central Parku nás doslova okouzlily další parky. Každý
je úplně jiný a má svoji jedinečnou atmosféru. Například
Bryant Park
obklopuje ze čtyř stran hradba mrakodrapů, a proto tam ani nefouká. Na
rozlehlém trávníku se piknikuje a po lehává.
Naopak ve
Washington Square Park
není souvislý trávník a nesmí se ležet ani na lavičce. Kačka se na
chvilku na lavičce natáhla a už k nám vystartoval maličký elektromobil
se dvěma policisty. V tomto parku mají Dog run - oplocený výběh pro psy.
Union Square Park
je obyčejnějším typickým městským parkem,
Batery Park
je místem umělců, kiosků a laviček s výhledem na moře.
V Rockfellerově centru jsme sedávali v malém parčíku s lavičkami a
fontánami.
Riverside Park
jsme navštívili, abychom našli
místo z filmu "Láska přes internet".
Líbilo se nám, že každý park má svá pravidla: Velikou ceduli, kde je
jasně napsáno, co se smí a co se nesmí, jaká je otvírací doba a kam
telefonovat s dotazy. Parky jsou velmi udržované, zeleň zalévaná,
opečovaná, lidé neodhazují odpadky a policie tam neustále prochází.
Muzea
Čtyři nejznámější newyorská muzea (všechny
jsou v City Pass) uvádím v pořadí, jak se nám líbila:
 Americké muzeum přírodní historie
(78.až 81.street při západním okraji Central Parku, denně 10-18 h). Toto
muzeum má vlastní zastávku metra a když jedete v posledním vagonu,
vystoupíte přímo u pokladen. Tam se Vás zeptají, na kterou volitelnou
akci
(v ceně vstupenky)
chcete jít. Samozřejmě jsme si vybrali Haydenovo planetárium a pořad v
něm bych rád viděl znovu. V muzeu jsme se mohli dotknout obřích
meteoritů (Ahnighito -
34 tun - 2.největší na světě, Willamette - 15 tun - 6.největší).
Exponátů je tolik, že by to chtělo celý týden, pokud jste ovšem
příznivci přírodních věd a hlavně biologie. Trochu nám tam vadil horší
orientační systém a množství školních tříd - děti
 v muzeu mají dokonce i
školní jídelnu.
Metropolitní muzeum
(82.street při východním okraji Central Parku)
Po známém širokém schodišti vstoupíte z ulice do obrovského muzea plného
jedinečných originálů slavných malířů, nám se líbil impresionista Claude
Monet. V patře převládají obrazy, dole
sochy, fotit se může všude, orientační systém nemají dokonalý a
bloudili jsme.
Tisíce lidí kolem tisíců obrazů jen jdou a jdou, přitom málokdo se
zastaví, což mi připadlo jako degradace umění. Návštěvu ale určitě
doporučujeme.
 Guggenheimovo muzeum
(89.street při východním okraji Central Parku)
Sem lidé chodí kvůli originalitě budovy - exponáty jsou vystaveny kolem
točité nakloněné roviny bez schodů. O ty exponáty nám ani moc nešlo,
vystavují totiž hlavně makety architektonických stavebních návrhů.
Nesmělo se
fotografovat a když jsem si šáhl na kapsu s foťákem, už mi
černoch zdálky hrozil, přesto jsem ale obrázky ulovil.
Točité zábradlí udělali nízké, bylo to docela nebezpečné a hrozilo při
nepozornosti přepadnutí. Zajímalo mně, jestli obrazy po stěnách a
 lavičky k sezení mají umístěny vodorovně
anebo
zešikma podle sklonu podlahy. Co myslíte? Odpověď uvidíte při
najetí myší sem:
Muzeum moderního umění
(53.street
mezi 5. a 6. ave, denně). Exponáty nás nezaujaly, jde o příliš velkou
modernu, například kbelík barvy vylitý na stěnu. Muzeum má obrovské
vnitřní nevyužité prostory (obrázek). Doporučujeme však prodejnu v přízemí
muzea
(bez vstupenky),
prohlédnete si mnoho neobvyklých uměleckých drobností, koupíte
plakáty, suvenýry, bytové doplňky ...
Big Apple
Big Apple - Velké
jablko - tak říkají Newyorčané svému městu.
V New Yorku žije 8 milionů
obyvatel, s předměstím 12 milionů.
Město má 5 obvodů:
Bronx - Brooklyn - Manhattan - Queens - Staten Island.
Nejvíce k vidění je na Manhattanu (všechny obrázky těchto
stránek) a naopak se příliš nedoporučuje návštěva Bronxu.
Obchody
Trochu nás překvapila úroveň náhodně navštívených obchodů - takové
obchody najdeme v ČR v každém okresním městě. Jedete-li nakupovat,
zjistěte si polohu vyhlášených obchodů předem. Zboží se nám zdálo jiné
než v Evropě, prostě jiný módní styl.
Je běžné, že zákaznice si do prostorné zkušební kabinky přinese náruč
oblečení, nic si nevybere a neposkládané věci bez ramínek hodí na velkou
hromadu. Prodavačky oblečení skládají a hledají, kam co patří. V
prodejně obuvi prodavačky nestíhaly a tak na zemi jsme mohli vidět
desítky otevřených krabic a kolem nich množství rozházených bot.
Ceny oblečení velmi kolísaly, něco se dalo koupit levněji, něco dráž,
horší bylo zorientovat se v množství slev.
Ve vyhlášeném obchodním domě Macy´s se dalo zajít s neamerickým pasem do
oddělení informací pro jakýsi lístek na slevu asi 11%. Tento obchodní
dům na 34.st. (vedle Empire St.B.) udržuje historický interiér,
například dřevěné jezdící schody, ale připadali jsme si tam jako v
českém Prioru před 30 lety.
Během naší návštěvy na jeden den uzavřeli dopravu na kilometrovém úseku
jinak velmi rušné 7.ave, vznikla pěší zóna a přímo na ulici se prodávalo
ve stovkách kiosků. Další den už po vzorně uklizerné ulici jezdila auta.
Naším častým problémem bylo, kam na záchod. Několikrát jsme kvůli tomu
zašli do suterénu Trump Tower na 57.st. a tedy tak čistou, mramorem
obloženou toaletu běžně nevidíte.
Záchodovou buňku jsme našli v Madison Square
Parku. Vhodil jsem čtvrt dolaru, červené světlo se změnilo na oranžové,
bylo slyšet sprchu a vodní trysky celou místnost vystříkaly jakousi
smradlavou dezinfekcí. Na zelené světlo se odjistily dveře, vešel jsem a
voda ještě kapala ze stropu. Mezitím venku na červenou se tvořila řada.
Let helikoptérou
Heliport se nachází na
západním pobřeží u
30.ulice. Rozdělili nás na skupiny po šesti, protože do helikoptéry se vejde šest turistů a pilot. Schválně jsem
se opožďoval,
abych
byl poslední
a seděl vpředu u okna, což se podařilo. Těch sedm minut ve vzduchu byl asi nejsilnější
zážitek z celého New Yorku.
pohled k západu na Sochu Svobody a New Jersey
jižní Manhattan a Hudson River
Helikoptéra nejdřív rychle nabrala výšku a zamířila nad vodu k Soše
Svobody a ostrovu Elis. U Sochy Svobody jsme sklesali a pomalu, nízko ji
oblétali. Pak se helikoptéra vysoko vznesla a nad Manhattanem
 jsme
se dívali na vrcholky mrakodrapů shora. Ulice mezi mrakodrapy vypadaly
jako temné hluboké propasti. Při ostrých zatáčkách se helikoptéra
dobře nakláněla a byl to super pocit. Překvapily mne značné manévrovací
schopnosti, rychlost startu i přistání.
Při vystupování z vrtulníku každý
sklápěl hlavu kvůli rotující vrtuli a pilot se nám smál, že vrtule je
vysoko nad námi. Bezprostředně po přistání jsme neodcházeli a sedli si na
lavičku. Všiml jsem si, že i další pasažéři měli
potřebu si sednout a všechno vstřebat. Nikdo z nás nemluvil. Všichni se usmívali a paní vedle
mluvila cosi o blaženém pocitu. Cítil jsem to také
tak, to se musí prožít.
Pokud se rozhodnete pro nejlevnější 7minutový let za 110 dolarů,
počítejte ještě s vychytralým příplatkem 30 dolarů za letištní poplatky.
A když připlatíte dalších 30 dolarů, máte dvojnásobně dlouhý let.
Na lanovce
 Projeli jsme se lanovkou
na Rooseveltův ostrov. Jde o veřejně provozovanou
dopravu, proto jsme použili naše časové jízdenky na metro. Jezdí tam
veliké uzavřené kabiny pro několik desítek osob po 15minutových
intervalech, vyjíždějí z křižovatky 2.ave/56.str.
Stáli jsme u okna, sledovali East River z výšky 70 metrů a měnící se
panoráma. Na ostrově jsme museli vystoupit, projít turnikety a znovu
jsme nastoupili k pětiminutové jízdě zpět nad Queensboro Bridge.
Lanovka dovršila pestrost naší přepravy po New Yorku:
metrem
- autobusem - lodí
- helikoptérou -
taxíkem -
lanovkou
Broadway
Pravoúhlou síť ulic Manhattanu narušuje především Broadway, široká třída
táhnoucí se šikmo z jihu Manhattanu přes dvacet kilometrů daleko na
sever. Se severojižními avenue svírá jen malý úhel a v rozích křižovatek
tak vznikají trojúhelníkové parcely, příkladem je stavba Flatiron
Building (Brdw-5.ave-23.st.). Na některých křižovatkách se
Broadway hodně rozšiřuje a vznikají náměstí: Union Square Park, Times
Square, Columbus Circle. Na úrovni úrovni Central Parku je Broadway jen
tuctovou ulicí. Nejrušnější se nám Broadway zdála v okolí Times Square,
kde je jedno divadlo vedle druhého.
Zajeli jsme na jih Manhattanu metrem a vydali
jsme se po Broadway nahoru. Prošli jsme kolem bronzového býka a k
Trinity Church. Architektura tohoto kostela mimořádně zajímavě vyniká na
pozadí mrakodrapů. Z Broadway jsme si udělali
odbočku do Wall Street (burza) a pak ještě k místu, kde stávaly dva
nejvyšší mrakodrapy. Broadway nás pak vedla na sever okrajem
Čínské čtvrti známými místy až k
Central Parku, V samoobslužné
prodejně suvenýrů jsem dlouho vybíral a když majitel obchodu viděl,
jak se zaplňuje můj košíček, osobně mne obsloužil a u pokladny mi
mile děkoval za nákup, dal mi vizitku a nějakou drobnost navíc.
Dojem z Ameriky - skutečnost byla jiná
Před cestou jsme si o USA hodně přečetli - kapesní průvodce, mapy, texty
z internetu i nějaké knihy.
Skutečnost
byla jiná - nebyla horší nebo lepší - byla jiná. Přivezli jsme
si osobní dojem a prožitek, jaký zprostředkovaně nejde získat. Atmosféru
poznáte jen při osobní návštěvě. Lidé a prostředí působí
nenapodobitelným dojmem.
Američané jsou milí, přátelští, dávají se do řeči, snaží se Vám pomoci,
každý se usmívá a věnuje Vám velkou pozornost. Kladl jsem si často
otázku, jestli je to přirozené nebo hrané a k čemu jsem dospěl ?
Hrají to tak často, až
se to stává přirozené.
Například přijdeme na poštu k okénku. Jak se máte? Vy jste turisté, že?
Jak se Vám v New Yorku líbí? Dneska má být hezky. A teprve pak Vám prodá
známky.
Mějte pěkný den.
Američané jsou ohleduplní.
Vrazit do někoho na ulici tělem nebo v tlačenici, jak se mi stává v
Praze, to je tady vrchol neomalenosti. Řidiči nejezdí na červenou, už
zdálky před přechodem brzdí a důsledně chodce pouštějí. Omezenou
rychlost dodržují, na značce stop každé auto bezpodmínečně
zastaví. Policisty více respektují a mají úctu k uniformám.
Američané jsou hrdí
na svou zemi, všude vlají americké vlajky. Historie USA je krátká a o to
víc se na ni upínají, je to jeden z mála povinných předmětů ve škole.
Jejich svět je USA, ostatní svět téměř neznají. Že existuje nějaká Česká republika
většinou nevědí, zato slyšeli mnohokrát slovo Evropa. Jako turistu z Evropy
si Vás budou považovat. Evropu mají za kulturní oblast s bohatou
historií a vysokou životní úrovní, nerozlišují přitom jednotlivé
evropské země.
Zpravodajství ze světa v novinách zabírá malinko místa a průměrný
Američan nemá o zahraniční politice americké vlády ani ponětí.
Mistrovství světa v hokeji nebo ve fotbalu ignorují, zajímá je NHL.
Američané jsou free,
nemají zábrany, nestydí se, vezmou málo placenou práci, když předtím
ředitelovali. Každý má stovky známých, neustále se navštěvují a
telefonují si. Telefonování mají levné - samé neomezené limity, o jakých se nám (při nižších
platech ještě) může jen zdát.
Stravovací zvyklosti
- doma se nevaří, nepeče, je to časově
náročné. Supermarkety s potravinami jsme zastihli spíš prázdné a kupují
se tady hlavně polotovary do mikrovlnky.
Lidé jsou zvyklí na rodinné večeře v restauraci, kde si rezervují
stůl a stráví s dětmi celý večer.
V neděli v poledne jsme zabrousili do McDonalda, k našemu překvapení
bylo plno a většinou starší lidé si dávali jen hranolky a kolu (jednotná
cena celkem 4 dolary). Hranolky jedli rukama a stejnýma rukama se pak drželi
madel v metru.
Zatímco u nás se balení výrobků zmenšuje při stejné ceně, v Americe se
zvětšuje. Američan nekoupí jeden kus, ovlivní ho heslo "Zaplať dva,
dostaneš tři". Mnoho výrobků se nabízí v balení jen po třech
kusech. Všechno se dostane v big balení. Porce
zmrzliny - půl kila. Je libo smažené hranolky? Půl kila. Lidé jsou
tlustí, protože podlehli svodu reklam.
Americká společnost je konzumní
a se zájmem jsem všechno pozoroval, protože je to
poučný předobraz naší budoucnosti.
Co nás to stálo - cena zájezdu pro 3 osoby
Letenky 29.000 Kč, hotel za 8 nocí 39.000 Kč, pojištění Allianz 4.000
Kč, taxi z-na letiště 2.000 Kč, vstupenky 5.000 Kč, Metrocard 2.000 Kč,
jídlo 8.000 Kč a další útrata a suvenýry 10.000 Kč, vše celkem
99.000 Kč. Jak je zřejmé, nejvíc stál hotel.
Letiště - cesta domů
V den odletu jdeme na ranní mši do kostela Svatého Patrika. Dost
zvláštně vnímáme v tomto chrámu osobní prohlídku a průchod detekčním
rámem. Obřad uzpůsobený zrychlenému
tempu moderní společnosti trval jen 25 minut. Vycházíme na ulici do ranní mlhy a když zvedneme hlavu, nedohlédneme vrcholky mrakodrapů.
Další zvláštní pocit.
Dopoledne se mlha rozpouští a naposled jsme zamířili do Central parku. Lehli jsme
si do trávy, pozorovali veverky a dolehl na nás jakýsi smutek, že už nám
to končí.
Cestou zpět jsme se posadili ke stolečku v kavárně a smutně
pozorovali kolemjdoucí. Každý v klidu,
pomalu a s úsměvem, žádný časový stres.
Vycházíme s kufry před hotel. Taxikář při mých slovech Newark-airport začal
nadšeně pobíhat a nakládat naše zavazadla. Kdyby bylo nějaké příště,
tašky necháme doma. S baťůžkem na zádech by se cestovalo jednoduššeji,
 nepotřebovali
bychom taxík a i letištěm bychom jen prošli.
Newark-airport bylo vzhledově asi tak nejhorší letiště, jaké jsme kde
viděli. Zaskočili nás tady i neosobním automatickým odbavením, které
jsme absolvovali poprvé. Nejdřív jsme vkládali do otvoru naše pasy otevřené na straně s fotkou.
Automat poté postupně zobrazoval moje jméno, cílovou destinaci, čas
odletu a všechno jsem potvrzoval. Poté automat kladl otázky, kolik nás
cestuje společně, kolik máme zavazadel a tak. Po mnoha volbách na
dotykové obrazovce vypadly palubní lístky.
Předletová prohlídka
probíhala tak důkladně,
že jsme se museli vyzout a rentgenovali nám i boty. To mi nevadilo a
také ostatní cestující říkali, že je to lepší, než aby tam
pustili nějakého psychopata. Vzlétli jsme
 k letu do
Amsterodamu v podvečer,
ale v tom okamžiku bylo v Česku už po půlnoci.
Vzpomínám
si na kouzelné svítání pozorované nad oceánem, kdy se objevil zprvu fialový pruh,
zvětšoval se a nabíral neskutečně fialovou barvu. Při letu na
východ trvá noc jen krátce.
Tentýž den odpoledne jsem už doma chodil
po zahradě a prohlížel si, jak všechno zelené
porostlo. Nahoře na
zahradě jsem vylezl na naši rozhlednu, hleděl na známou krajinu a řekl jsem
si: Tak dnes jsem byl v New Yorku.
Večer jsem šel spát po 31 hodinách beze spánku a probudil se další den až v poledne. Aklimatizace na časový posun při cestě tam nebyla problém, ale po návratu
mne to vykolejilo. Usínal jsem v práci a v noci nemohl spát.
Srovnalo se to po čtyřech - pěti dnech.
|
|
