home
 
  Amerika je neobyčejně pestrá,
   kdo chce, najde na ní tisíc kladů,
  a kdo chce, najde na ní tisíc záporů
 

 
  1. Let do New Yorku - sami bez cestovky, let, vstupní kontrola, vrátí nás?, falešným taxíkem, hádka, o hotelech v NY
  2. New York I  - Socha Svobody, Brooklyn Bridge, Times Square, Empire State Building, na lodi, City Pass, metro ...
  3. New York II - let helikoptérou, Central Park, Broadway, dojem z Ameriky, zajímavosti ...
  4. Niagarské vodopády - popis místa, plavba pod vodopády, Pittsburgh, Buffalo, americké bufety, američtí řidiči ...
  5. Washington, D.C. - Bílý dům, problém s kreditkou, Muzeum kosmonautiky, Mall, zběsilá jízda autobusem ...
  6. Cesta do Kalifornie - popis letu , vstupní kontrola na letišti
  7. Los Angeles - dojmy z města, Hollywood, Beverly Hills, atrakce v Universal Studiích
  8. Grand Canyon - popis, fotky, túra po okraji, let helikoptérou, Glen Dam, Lake Powel, nad zákrutou Colorada, Utah
  9. Bryce Canyon - nejkrásnější park s oranžovými jehlany, park Zion, Joshua Tree - stromové kaktusy
10. Las Vegas - světelná show, v nočním městě, kasína, vyprahlé Údolí smrti, medvěd v Sekvojovém parku
11. San Francisko - Golden Gate Bridge, Lombard Street, strmé ulice, tramvajky Cable Car, Alcatraz, odlet domů
12. New York - foto   San Francisko - foto   Washington, D.C. - foto   Niagarské vodopády - foto

2.až 4.května 2008               
Město se 750.000 obyvateli leží na poloostrově ze tří stran obklopeném mořem. Říká se, že San Francisko patří k nejkrásnějším městům světa a také, že ze všech amerických měst vypadá nejevropštěji.
Kombinace studeného Pacifiku a teplé kalifornské pevniny způsobuje časté mlhy a to i v létě. Mají tady teplé zimy (kolem 10 stupňů) a léta o něco studenější, než jsme zvyklí u nás.
 
     
 
První zastávka na vrcholku Twin Peaks nad městem nám umožnila se zorientovat. Uviděli jsme obrys poloostrova, malé centrum mrakodrapů a desetitisíce dřevěných, barevných domů. Město se rozkládá také na několika návrších s velmi strmým stoupáním. Parcely na kopcích dříve nikdo nechtěl, dnes na nich stojí ty nejdražší nemovitosti.
 
     
 
Plavba ke Golden Gate Bridge
V 15 hodin jsme už na palubě vyhlídkové lodi čekali na vyplutí směrem ke známému mostu. Vzpomněl jsem si, jak mi na trajektu do Helsinek bylo špatně a zapochyboval jsem, jestli dělám dobře. Těsně před vyplutím jsem se rozhodl, že loď rychle opustím a počkám na Helu a Kačku v přístavu. Seběhl jsem k můstku, ale právě jej zvedali, bylo pozdě a vypluli jsme. Fotil jsem vzdalující se město, známý ostrov Alcatraz s bývalou vězeňskou pevností a žraloky vedle lodi. 
Naše loď se za mostem otočila a pluli jsme zpátky. Vylezl jsem na horní palubu, kde převládali Japonci, každý se sluchátky a něčím digitálním (foťák, kamera, mobil, MP3,  GPS receiver a kdovíco ještě). Hodně pofukovalo, výletníci nasazovali kapuce a zvedali límce. Několik Japonců mne postupně oslovilo, abych je vyfotil s mostem v pozadí, fotil jsem, fotil a nakonec vlastní fotku nemám. Pořád se na lodi něco dělo a tak jsem si na mořskou nevolnost nevzpomněl.
 
Golden Gate Bridge  - Zlatá brána
Nejznámější a nejkrásnější visutý most postavili v roce 1937 a nechápu, jak se to s tehdejší technikou mohlo podařit. Stal se symbolem San Franciska a světoznámou turistickou atrakcí. Most překonává 2,7 km širokou úžinu a odděluje Tichý oceán od Sanfrancisského zálivu. Pilíře jsou 227 m vysoké a 1280 m vzdálené.
 

 
San Francisko leží na rozhraní tektonických desek a je značně ohroženo zemětřesením. I proto zvolili odolnější visutou konstrukci, která by se při zemětřesení rozhoupala. Most působí esteticky také díky ideálně zvolené barvě, přestože prosadit ji nebylo jednoduché - mnoho příznivců měla šedá a také žlutočerná, až nakonec zvítězila krásná červenohnědá. Známá je pověst o nepřetržitém natírání mostu - parta natěračů prý po dokončení nátěru nastupuje znovu na začátek a stále dokola.
 
     
 
Vydal jsem se pěšky po mostě na druhou stranu a zblízka si prohlížel svazky mohutných lan. Prohnuté lano o průměru 92 cm, na kterém most visí, vypadá zblízka velmi masívně a jsou v něm patrné tisíce pramenů tenčích lan a drátků, kterých je ve svazku 27.572 a jejich celková délka by čtyřikrát obepnula zeměkouli. Uprostřed mostu na rozšířeném chodníku jsem chvilku pozoroval vzdálený břeh a moře. Na procházku to však není příjemné místo, chodník pod nohama se lehce chvěje a každou minutu Vás míjí sto aut.
 
     
 
Most výrazně zkracuje cestu - po obvodu Sanfrancisské zátoky byste museli ujet 222 km, abyste se dostali na 2 km vzdálený protější břeh. Zátoku však překlenují ještě čtyři další mosty, nejdelší z nich San Mateo Bridge vede 13 km nad mořem.
Po Golden Gate Bridge projede denně 120.000 aut po dálnici s šesti pruhy, platí se 5 dolarů pouze ve směru na jih, chodci i cyklisté mohou na most zdarma podle omezení patrného na obrázku dole.

     
 
V přístavu
Přístav (Fischermans Wharf) turisté hodně vyhledávají, nachází se tady obchůdky se suvenýry, prodávají se pečené mořské potvory, peče se tu kyselý chléb. V jednom z obchodů jsme okusili místní specialitu:  Polévku ve vydlabaném chlebu za pět dolarů. Pozorovali jsme přístavní ruch, odháněli mouchy a studovali mapu - další cíl: Lombard Street.
 
Lombard Street
V jednom z cestovních průvodců jsem se dočetl:  "Ulice stoupá tak strmě, že do prudkého kopce auta nemohla vyjet, proto stoupání zmírnili vybudováním serpentin a vznikla tak nejklikatější ulice světa".
Na místě jsem se přesvědčil, že je to jenom legenda. Jednak ulice je jednosměrná směrem dolů, takže o vyjetí nahoru vůbec nejde. A pak to stoupání není až tak závratné: Osm ostrých zatáček na 150 metrech překoná výškový rozdíl 36 metrů, což odpovídá úhlu 14 stupňů. 
 
     
 
Jestli záměrem budovatelů bylo vytvořit turistickou atrakci, pak se jim to dokonale podařilo. Přitahuje turisty z celého světa a filmaře k natáčení automobilových honiček.
Stoupali jsme po přímých schodech při okraji klikaté ulice kolem květinových záhonů a sledovali projíždějící řidiče, jak si mohou ukroutit ruce. Nejlepší pohled byl shora - za zády nám projížděly tramvajky cable car a před námi se naskytl pohled na protější kopec Telegraph Hill s rozhlednou Coit Tower (obrázek vlevo nahoře).
 
     
 
V San Francisku jsme našli i příkřejší ulice a udělal jsem pár snímků dokumentujících jejich strmost. To by klouzalo na ledovce, avšak sníh tu padá dost vzácně a hned roztaje.
Město se rozkládá na 30 návrších a pahorcích a mnohé z nich auta vyjíždějí na jedničku. Také nás udivilo množství dřevěných sloupů a drátů natahaných mezi nimi. Nad ulicemi visely stovky všelijakých drátů, což nám připomínalo průjezd Rumunskem.
 
     
 
Na San Francisku se nám líbilo množství zeleně. Na travnatém náměstí (Washington square) před kostelem sv.Petra a Pavla jsme si na chvilku lehli do trávy. Hloučky studentů se bavily hraním na kytaru a prohlížením notebooků, bezdomovci se domáhali almužny nataženou dlaní. Všimli jsme si vysoké tolerance - nikomu nepřijdou divné červené vlasy, zelené zuby nebo ujeté oblečení. 
 
Tramvaje -  Cable Car
Další den - 3. května 2008 - jsme si udělali vlastní program. Ráno kolem deváté hodiny se ulice teprve zaplňovaly a tak jsme sledovali, jak prodavači vytahují rolety obchodů a rovnají zboží před krámky. Bezdomovci v parku se probouzeli a metaři zametali chodníky. Mířili jsme na konečnou stanici tramvají se záměrem projet městem napříč do přístavu a pak se celý den postupně pěšky vracet.
 
     
 
Jízda tramvajkou byla trochu živelná - lidé stáli za jízdy na stupínku v otevřených dveřích a seskočili si rovnou mezi auta. Stoupli jsme si úplně dozadu a dívali se proti směru jízdy. Za jednotlivý lístek jsme platili pět dolarů v předprodeji na konečné stanici, ale bylo možné zaplatit i při nastoupení.
 
     
 
Tramvaje nemají žádný motor, nespotřebovávají naftu a nepotřebují ani trolejové vedení - jak je to možné ? Táhne je lano. Mezi tramvajovými kolejemi uprostřed ve štěrbině se nachází odvodněná dutina, v níž vede na kladkách 16 km dlouhá pohybující se lanová smyčka. Tramvaj se lana za jízdy drží a na zastávkách ho nechává prokluzovat. Navštívili jsme i strojovnu, odkud lana pohánějí. Na točně zřízenci prázdnou tramvaj ručně otočí a potlačí ji pár metrů zpět nad začínající lano (vpravo nahoře).
 
Čínská čtvrť
V Čínské čtvrti se mluvilo čínsky, převládaly čínské nápisy a připadali jsme si jako cizinci v Pekingu, nerozuměli jsme a nechápali. Číňané na ulicích žijí, vysedávají, setkávají se, věší prádlo nad chodníkem a na turisty z něj kape voda. Ve čtvrti přebývá 100.000 Číňanů, mají vlastní banky, školy i policii, prostě město ve městě. Mnozí neumějí anglicky a připadli mi takoví bezstarostní - seděli venku před krámem u stolečku, hráli karty a vůbec jim nevadilo, že zákazníky uvnitř nemá kdo obsloužit.    
 
     
 
Touto bránou se vstupuje do Čínské čtvrti. Prošli jsme hlavní čínskou třídu Grant Avenue, prohlédli si pár obchodů, vyfotili jsme si záhadné sušené potraviny, mohli si koupit hada nebo živou žábu, ale kvůli nepříjemnému zápachu jsme se ani dlouho nezdrželi.
 
Domy ze dřeva
Typický dům v San Francisku je postavený ze dřeva, má barevnou fasádu, dvě až tři patra a většinou rovnou střechu. Stavět z cihel a betonu představuje známku bohatství. Všimli jsme si pokreslených domů (vlevo) a zajeli jsme k viktoriánským domům (vpravo dole) - takto se stavělo v Anglii v 19.století.  

     
 
Před odjezdem
Nemohl jsem si odpustit namočení v Tichém oceánu. Když už jsem se koupal i v Severním ledovém oceánu, tady jsem se chvíli brodil alespoň po kolena, ale nedalo se ve studené vodě vydržet, mohla mít tak deset stupňů.  Nikdo se nekoupal, jen pár lidí se procházelo po pláži a pouštěli draky. Cedulka na břehu moře varovala před spodními proudy ve třech jazycích: čínsky, rusky a anglicky.
Velké srdíčko na prostředním obrázku zdobí Union Square, místo schůzek, vedle se dá vysedávat na schodech nebo posedět ve venkovní cukrárně (dlouhé řady), kde jsme spořádali poháry a jahodové kokteily.
A stihli jsme ještě večer před odjezdem nasát atmosféru osvětlených ulic.      
 
     
 
V den odletu - 4. května 2008 - jsme ještě jednou projeli město tramvajkou a tentokrát mi jízda připadala taková smutná. Procházeli jsme poněkolikáté známá místa s vědomím, že jen stěží je znovu uvidíme. San Francisko bylo jiné, než jsem si ho představoval, nedá se to popsat, musí se to prožít.
 
Odlet
Na letišti nám americká pracovnice po odbavení vrátila pasy a česky popřála:  "Nashledanou, příjemný let."  Sice se špatnou výslovností, ale tady daleko od domova to potěšilo. V bezcelním prostoru nás zaujaly drahé parfémy třikrát levnější než tytéž ve Zlíně. Na let San Francisko - Paříž  přistavili známé Jumbo - Boeing 747 - 400, donedávna největší letadlo světa, které pojme hodně přes 300 pasažérů (naše letadlo na obrázku).
 
     
 
Krátce po startu jsme prolétli docela nízko nad San Franciskem a už jsem se v něm dobře z výšky orientoval. Poté jsme přelétali nad bílými vrcholky Sierry Nevady, protnuli jsme Kanadu, severní polární kruh, Grónsko, Island a Skotsko. Odletěli jsme odpoledne a přistáli jsme další den v poledne.
Celkem 8.972 km letadlo zvládlo za 10 hodin 21 minut a k tomu jsme hodinky potočili o 9 hodin dopředu.

     
 
Přestože jsme kompletní cestu absolvovali s Air France, nedokázala tato společnost zkoordinovat krátký přestup v Paříži a jen smutně jsme se dívali na letadlo odlétající do Prahy bez nás. Nechali nás čekat sedm hodin na totéž letadlo po návratu z Prahy a teprve večer jsme vzlétli.
A pak už jen 300 km z Prahy autem  a domů jsme přijeli o půlnoci mimořádně unavení. Kocouři měli radost z našeho návratu, mňoukali na pozdrav a otírali se nám o nohy.
 

                             nahoru                home