Turistické cíle                Home
 Pláže
 Půjčení auta  
 Hotel Reni Sky
 Naše řecké postřehy  
 

 
 
Lindos  U této akropole bývá silně přeplněno, protože jde o největší turistickou atrakci ostrova. Když se Vám podaří zaparkovat, scházíte kousek pěšky do údolí do vesnice Lindos. Obyvatelé tady postavili bílé domy velmi blízko k sobě kvůli stínu, protože slunce se nedostane do úzkých, hlubokých uliček a vesnice si udržuje chládek. Uličky se nám zdály malebné, kameny vydlážděné, někde jen sotva dva metry úzké, často porostlé kvůli stínu seshora popínavými rostlinami. Za 5 euro Vás oslík vynese na hřbetě až nahoru k akropoli. Pro děti to může být pěkná atrakce, ovšem zděsili jsme se, když na oslíky nasedali zavalití Němci. Oslíkům se podlamovaly nohy a bylo nám jich líto. Zřízenec šel za oslíky a bičíkem je povzbuzoval k výkonu. Jiní vycvičení oslíci šli s dětmi  naučenou stezkou úplně sami. Na kopci zákazníci sesednou a oslíci sami scházejí dolů.
 
Těsně před vstupem k akropoli vybírají vstupné 7 € za osobu. Za tyto peníze si prohlédnete antické sloupy zblízka a rozhlédnete se z kopce.
Lindos je zřejmě hlavní turistickou atrakcí ostrova a množství lidí může být neúnosné, v úzkých uličkách s obchůdky se nedalo hnout. Na vrcholu turistické sezóny návštěvu Lindosu příliš nedoporučujeme, nicméně místo je krásné.
 
Prasonísi  
Z nejjižnějšího cípu ostrova vybíhá skalnatý poloostrov Prasonísi, jeden a půl kilometru dlouhý. Z pevniny vjedete na kraj úzké písečné šíje, kde ve zužujícím se místě se dá auto odstavit.  Je tu jen pár kiosků, pár budov, jinak žádná vesnice, konec světa. Riskli jsme to a jeli dál pískem jako po poušti na poloostrov a dával jsem jen pozor, aby auto někde v tekutém písku nezapadlo. Vyjeté cesty tu nejsou, ty spláchne nejbližší příliv, nadmořská výška dosahuje sotva 0,5 m. Projeli jsme až na poloostrov a vystoupali asi 400 metrů. Sem dojel autem málokdo kvůli kamenité cestě. Ovšem výhledy a půlhodinová procházka stály za to.
Kdyby se mezitím projevil příliv, ocitli bychom se s autem na ostrově, ale nestalo se a sjeli jsme na pláž se vykoupat.
Koupe se na dvou písečných souběžných plážích vzdálených 100 m a 500 m dlouhých (obrázek). Nejdřív jsme se vykoupali v bouřlivém Egejském moři, kde se dalo jít 50 m od břehu a mohutné metrové vlny s námi pěkně cloumaly.
 

                         pohled z Prasonísi směrem na Rhodos  (Egejské moře vlevo, Středozemní  vpravo)
 
V silném větru se tady prohánějí po hladině surfaři pohánění malým padáčkem (kitesurfing)  Napočítal jsem jich okolo třiceti. Přešli jsme si pak 200 m ke Středozemnímu moři s menšími vlnami, kde se masově provozuje windsurfing a je tu windsurfingová škola. Napočítal jsem kolem padesáti plachet.
Pozorovali jsme, jak velké mraky přicházející od Afriky se nad vyprahlou pevninou rychle rozpouštějí a ztrácejí.
 
     
 
Monolithos
Jde o zříceninu středověkého hradu v prudkém svahu nad mořem. Neplatí se žádné vstupné, ani za parkování, turistů sem přijíždí velmi málo. Od parkoviště vyjdete pár desítek metrů po kamenných schodech do prudkého kopce a jste na hradě. Z hradu toho moc nezbylo, trochu ruin, jedna kamenná místnost a malinká kaple Svatého Jiří. Vešli jsme dovnitř a zapálili svíčky. Pro návštěvníky jsou tady tenké svíčky volně k dispozici. Otevírají se Vám nádherné výhledy na moře a  vzdálené ostrovy - zřetelný byl obrys ostrova Karpathos vzdáleného 70 km.
 
Z Monolithu jsme pokračovali autem stále dolů k moři až na konec asfaltové silnice u mysu Fourni. Krátká pláž se dala využít ke koupání, odpuzovaly tady zelené mořské řasy vyvržené na písek, naopak líbilo se nám prostředí a členité skalnaté okolí. U pláže fungoval jeden kiosek.
 
Kolymbia
Kouzelně působilo turistické obchodní centrum v Kolymbii v noci. Vede sem dlouhá alej mohutných eukalyptů, jejichž kořeny nadzvedávají asfalt při krajnici. Ke konci aleje přibývá obchůdků - tady jsme zaparkovali u obchodů na kraji cesty a prošli se. Mluvilo se tu nejvíc česky a slovensky, prodavačka v obchodě u zastávky byla česká studentka. Atmosféra noční Kolymbie si nás získala a strávili jsme tu dva nezapomenutelné večery.
 
Panagia Tsampika u Kolymbie
Rozbořený klášter na vrcholku kopce s dalekým výhledem. Asi 2 km jižně za Kolymbií se dá odbočit vlevo směrem k moři do odbočky označené Panagia Tsampika. Cesta se šplhá do kopce, v jednom místě překonává neobvykle prudké stoupání, vzápětí cesta končí a dál se stoupá pěšky (20 minut) piniovým hájem po několika stovkách (asi 300) kamenných schodů.
 
    
 
Na vrcholku kopce jsme nalezli málo udržovanou malou církevní stavbu (prodej limonád a náboženských suvenýrů) a nádherný výhled. Přímo pod námi při pohledu jako z letadla jsme spatřili pláž Tsambika se stovkami slunečníků, při pohledu na druhou stranu pak blízký Akra Vagia (mys Vagia) a Afantou beach a také Monte Smith v severní špičce ostrova. Příjemný podvečerní výstup stál za to. Později jsme si všimli, že v noci je kopec osvětlený a zdaleka dobře viditelný.
 
Sedm pramenů - Epta Píges  u Kolymbie
Kouzelné místo 3 km z Kolymbie po silnici do vnitrozemí. Při příjezdu si u cesty všimnete starého akvaduktu na sloupech nad zemí (za Epta Píges dál do vnitrozemí).  Autem se dá přijet po nerovné betonové cestě až na místo: Nejdřív do strmého kopce, pak trochu z kopce k taverně, kde zaparkujete.
 







Přímo pod tavernou se stékají prameny, hosté si ve studené vodě máčejí nohy a hledí na jezírko tady na vyprahlém ostrově jako na zázrak. Malý potůček protéká betonovým korýtkem a mizí ve vodní štole. Tady se návštěvníci vyzují a vcházejí (obrázek) do úzké podzemní štoly 185 m dlouhé, brodí se vlastně potokem v podzemí. Pocit stísněného prostoru a vlhká tma mne donutily vycouvat. Našli jsme opodál v lese studnu a hluboko na jejím dně pozorovali turisty procházející štolou.  Na konci štoly turisté vylézají zmateni a nevědí, kde se ocitli, protože terén je členitý.  
Taverna s okolím má neopakovatelné kouzlo. Mohutné platany poskytují příjemný stín, na kmenech stromů visí zrcadla a u dlouhých stolů po obou stranách potoka hodovaly početné řecké rodiny, víno teklo proudem. Scéna jako z italských filmů. Našli jsme volné místo a donesli si k němu z bufetu frapé - nejlepší, jaké jsme kdy ochutnali.
 
Rhodos - hlavní město v severním cípu ostrova,  55 tisíc obyvatel (celý ostrov 90 tisíc) Doporučujeme navštívit o víkendu, kdy se město vylidní  - vypozorovali jsme kolony aut a zácpy v sobotu ráno ve směru ven z města, v neděli večer proudí zpět.
 
Apollonův chrám, amfiteátr a stadion se nacházejí v městě Rhodos pohromadě kilometr západně od centra a z těchto tří památek si uděláte dobrou představu, jak to tady kdysi vypadalo. Objekty jsou volně přístupné, vstupné se nevybírá, turistů málo a místo doporučujeme navštívit.
V amfiteátru (říkají mu také odeon) si stoupnete dole na značku a Vaši řeč každý dobře slyší. Dolní dvě tmavá kamenná sedátka se odlišují od ostatních - jsou původní a více než 2.000 let stará. Sedli jsme si na ně a jedli fíky natrhané z blízkých stromů. Na obrázku je kromě amfiteátru patrný také začátek kamenné tribuny stadionu.
Z Apollónova chrámu (obrázek) se dochovalo jen pár sloupů a turisté se u nich fotí, přestože vstup do jejich blízkosti není dovolen. Procházelo tady málo lidí a využili jsme slovenské výpravy, ke které jsme se přidali a vyslechli si výklad. Ještě nás překvapilo, že tu chybějí zábradlí a turisté se motají vedle kolmé hrany hluboké deset metrů.
V parku v blízkosti památek jsme si ze stromu trhali a pojídali zralé fíky. Přišel k nám starý správce parku a vybídl nás, ať si na strom rovnou vylezeme a nasměroval nás na další fíkovníky. Prý to tady nikdo netrhá, padá to na zem a je to škoda.
Když vystoupíte nad Apollónův chrám ještě pár desítek metrů, jste na vrcholu pahorku Monte Smith. Až sem vede asfaltka, na vrcholku jsou parkoviště a odsud terén velmi prudce spadá k moři, které máte skoro pod sebou. V dálce spatříte Turecko  a  ostrov  Simi. (obrázek vedle - Turecko slabě patrné).
 
Staré město - nejstarší část Rhodosu (1 x 0,7 km)  přilehlá k přístavu.  Díky až 12 m širokým hradbám město nebylo nikdy dobyto. Za vstup se neplatí.  Bude se Vám hodit nějaký plánek, jinak se v úzkých, spletitých uličkách hned nezorientujete. Procházeli jsme raději úzkými uličkami, kde byl větší chládek a stín. Stovky a stovky moderních klimatizovaných obchůdků nabízejí hlavně tradiční suvenýry, zajímavě opracované přírodní materiály, náramky z korálků, kamínků aj. V nejrušnějších ulicích Orfeos a Socratou se dá sednout do některé z mnoha předzahrádek a protože nám v neúnosném vedru docházely síly, posadili jsme se do venkovní restaurace a pozorovali okolní ruch.
 
Noční návštěva Starého města v Rhodosu byla fantastická !
 
     
 
Starobylé město s tisíci světly jinak vypadá, když slunce nepraží a teplota klesne na příjemných 30 stupňů. Ještě před půlnocí tisíce lidí proudily hlavní třídou a jedinečnou atmosféru si pamatujeme jako jeden z vrcholů dovolené.
Autem se do starého města vjet nedá a špatně se v okolí parkuje. Podařilo se nám dvakrát bez potíží auto odstavit ve Fererou Riga (250 m).
 
Mandraki - název přístavu v městě Rhodos. Lodi proplouvají do přístavu mezi dvěma mohutnými sloupy, na jednom stojí dnes jelen, na druhém laň. V době největšího rozmachu města ve 3.století př.n.l. stála na obou sloupech rozkročená, mohutná, bronzová socha Boha Helia vysoká 30 m - Kolos rhódský, považovaný za jeden ze sedmi divů světa. V blízkosti přístavu se nachází tržnice a také desítky kaváren a cukráren. Sedělo v nich jen málo hostů, proto někteří číšníci se nás pokoušeli odlapit a uvést ke stolu. V prosklených vitrínách nabízeli tureckou baklavu a přeslazené zákusky (kolem 3,50 - 5 € za kus).
 
Petaloudes - údolí motýlů  - 15 km z Rhodosu
Tady jsme se zastavili  jen u jednoho ze tří vchodů, odradilo nás vstupné 5 € a davy lidí.  Motýli létali všude kolem a připadlo nám, že to nejsou motýli, ale můry. Láká je vůně stromů ambroní kvetoucích celé léto. Na atrakci je nejzajímavější spíš zalesněná rokle s protékajícím potůčkem,  vůní vanilky,  příroda a lavičky v chládku pod stromy.
 

 
Všimněte si na mapce, kam se koncentrují nejvyhledávanější pláže a hotely. Přijdete na kteroukoliv pláž, zaberete si libovolný slunečník s lehátkem, po chvíli se u Vás zastaví plavčík a vybere nejméně 7 €.  Pokud nechcete  platit, lehnete si kdekoliv mimo slunečníky na břeh s vlastní dekou nebo slunečníkem. Pláže jsou veřejně přístupné.

<  pláž ve městě                Rhodos
           
 
1. Pláž v Rhodosu - přímo ve městě Rhodos v severním cípu ostrova - je přelidněná, osm řad slunečníků a neprojdete mezi nimi, rušno, větrno.  Nevýhoda:  Hotely většinou neleží u moře.
 
2. Pláž ve Faliraki - dlouhá 3 km, hodně lidí, velmi rušno, můžete využít mnoha nabídek a služeb - občerstvení, vodní sporty...  
 
3. Pláž Anthony Quinn - 1 km jižně od Faliraki - malá nádherná polokruhová zátoka se skálou po obvodu, okouzluje přírodní scenérií a proměnlivou zelenou až temně modrou vodou. Nádherná zátoka každého nadchne, proto bývá přeplněná a volné lehátko k pronajmutí se těžko najde. Ostré kameny trčí z vody, na členitém, úzkém a strmém břehu nenajdete rovná místa na položení deky. Ráno ještě můžete zabrat některé z ojedinělých míst na písku.
 
     
                   skaliska na konci pláže za Faliraki                                            pláž a zátoka Anthony Quinn
Do vody scházíte obtížně po kamení nebo po betonových schůdkách. Na dno nedostanete už po pár metrech, ale asi 100 m od břehu se dá postavit s vodou po kolena. Pozoroval jsem neobvykle barevné členité dno a velká hejna rybek, pro potápěče nebo aspoň se šnorchlem to určitě bude podívaná. Moderní plastová lehátka se sem vůbec nehodí a jejich  pronájem vyjde draho.  Na pláži je k dispozici jen jedna sprcha a malý bufet nic moc. K zátoce sejdete z neplaceného parkoviště asi 100 m z prudkého svahu. 
 
4. Pláž Ladiko - 1 km jižně od Faliraki, 100 m jižně od pláže Anthony Quinna, obě pláže jsou odděleny strmým kopcem, na jeho vrcholu je společné parkoviště. Opět mnoho lidí v malém prostoru.
 
5. Pláž Afantou - 7 km dlouhá a rovná bez zátok (není už tak romantická jako pláže uvedené výš), málo lidí a ideální koupání.  Na vrcholu sezóny jsme měli nejbližší sousedy na pláži z obou stran tak 20 m a kdybychom šli o kilometr dál, byli bychom úplně sami.  Na jihu vidíte útes u Kolymbie, na severu výběžek pevniny před Faliraki. Podél moře vede souběžná málo frekventovaná cesta (50 m od moře), po níž jezdí místní kyvadlová doprava mezi Kolymbií a Faliraki - malý vláček s vagónky. Mezi cestou a mořem se táhne široký pruh písku, nikde nic, ojediněle skupina slunečníků k pronajmutí, na celé délce pláže jen asi tři místa k občerstvení (2007).
 
     
                                  pláž Afantou                                                                        pláž Afantou
Písek směrem k vodě hrubne a přechází v drobné kamínky, ve vodě našlapujete už jen na kameny. Moře rychle nabírá hloubku a 10 m od břehu už nedosáhnete na dno, vlny jdou mírné, spíš menší. Tady jsme si nasbírali na památku hodně pěkných kamínků. 
Zpočátku se nám tato pláž zdála nic moc, protože kolem se rozprostírá jen plochý a nezajímavý terén. Na konci pobytu jsme konstatovali, že to byla nejlepší pláž na ostrově, protože na jiných atraktivních plážích nás odrazovalo množství lidí.
 
6. Pláže Kolymbia - čtyři pláže a doporučujeme ty dvě jižnější. Nedá se mezi nimi přecházet, oddělují je totiž vysoká skaliska a ke každé pláži vede zvlášť cesta z vnitrozemí.  Kolymbia je velké seskupení hotelů  u krátkých pláží. Dobře se vykoupete, pokud Vám množství lidí nevadí anebo jeďte mimo hlavní sezónu.
 
7. Pláž Tsambika u Kolymbie - nádherná, písčitá, rovná, cca 700 m dlouhá pláž, jedna ze dvou nebo tří nejlepších na ostrově, bohužel, uprostřed sezóny přelidněná. Přijeli jsme autem až na pláž a hned k nám přiběhl jeden z plavčíků: Máme prý štěstí, právě se uvolnil jeden slunečník v šesté řadě od moře. Poděkovali jsme a jen se prošli po přeplněném břehu (obrázek dole uprostřed).
 
    
      pláž Kolymbia (nejsevernější)                           pláž Tsambika                                        pláž Agathi
 
8. Pláž Agathi (Agáti) - 5 km jižně od Archangelos, 1 km severně od Charaki, 1 km před Charaki odbočíte vlevo po špatně značené cestě. Pláž asi 350 m dlouhá, v zátoce, písčitá, průzračná voda, lidí středně mnoho, jedno místo s občerstvením, půjčovna loděk a banán,  na severním konci pláže jsme prozkoumali skalní převis a malinkou jeskynní kapli (kaple sv.Agáty, odtud název pláže)
9.  Pláž v Lindosu - částečně písčitá, hodně lidí - obrázek:

                                             akropole Lindos a pláž v zátoce s pěti řadami slunečníků
 
10. Pláž v Pefkoi - částečně písčitá, hodně dlouhá, malé zátoky, méně lidí
 
11. Pláž u Lardosu -  nasbírali jsme pěkné žulové kameny na kamínkové pláži, bylo tu málo lidí a příjemně jsme se vykoupali. pláž se nám jeví jako průměrná (Lardos neleží u moře, jede se okrajem Lardosu a zpět na jih, pláž je v místě prvního přiblížení cesty k moři, dobré parkování, pár hotelů a kiosků).
 
     
                              pláž v Lardosu                                                                    moře v Prasonísi
 
12. Pláže v Kiotari - nejdelší pláž na ostrově (10 km), málo proluk, samé slunečníky, hotel vedle hotelu. Raději bychom si vybrali jiné místo na trávení dovolené. Mimo tuto novou rekreační oblast v okolí toho moc není, snad jen vesnička Asklípio v horách 5 km od moře s muzeem, kostelem a krásným výhledem. 
 
13. Pláže v Prasonísi - na nejjižnějším cípu ostrova, jen písek, žádné kameny, největší vlny na ostrově, větrné místo, super koupání, popisuji podrobněji v oddíle doporučených míst k navštívení.
 
     
                           zátoka v Prasonísi                                                                 moře v Prasonísi
 
Západní pobřeží Rhodosu se nehodí ke koupání - na břehu páchne tlející mořská tráva a vlny stále dokola melou špinavou vodu s odpadky. Na západním pobřeží snad ani nejsou žádné hotely (kromě severu), je tu liduprázdno a hledáte hodně dlouho místečko ke koupání. Našli jsme jen jedno takové místo - pláž Fourni v blízkosti Monolithos.   
.

 
Na ostrově jsou stovky půjčoven a i v malé vesnici jich najdete několik. V Evropě asi nikde jinde není tato služba tak rozšířená, tady ji využívá polovina turistů.
Nejdříve nám auto nabízela průvodkyně zájezdu za 48 € na den. Uznala, že žádá nadprůměrnou cenu, ale prý by pomohla v případě nehody všechno zařídit a tlumočit.
Půjčovny v nejbližší vesnici (Afantou) neměly ceny vyvěšeny a cenu vyslovili vždy až na ústní dotaz - všude 40 € za den (uprostřed sezóny). Také nikde neměli auto k dispozici hned, ale až za 2-3 dny a vybírat jsme si příliš nemohli.
 
Zarezervovali jsme si malé auto, chtěli 35 €/den, vzali si  zálohu 50 € a v domluvený čas nám auto přivezli před hotel. Opsali si údaje z českého řidičáku (typ plastová kreditka), pas ani mezinárodní řidičák nechtěli, stačilo číslo pokoje. Vyplnění a podpis smlouvy zabraly tři minuty. Zde je smlouva a zde jsou podmínky smlouvy (nová okna).  Při předávání chlapík z půjčovny začal auto podrobně předvádět, ale zkrátil jsem ho a chtěl jen ukázat pouštění klimatizace. A namítl jsem, že ve smlouvě zakreslil stav benzínu 1/2, ale palivoměr ukazuje 1/4. Asi předstíral, že mi nerozumí a stále trval na budoucím vrácení auta s 1/2 nádrže. Přestal jsem se dohadovat a vrátil jsem pak auto s 1/4.    
Taky jsme hned pochopili, proč máme půjčení levnější:  Dostali jsme malý třídveřový Fiat Sciento, který nám sice při prvním jednání ukázali letmo na malinkém obrázku, ale to si hned nevšimnete, že nemá zadní dveře.    
Dva roky starý, bílý Fiat Sciento měl na tachometru 17.000 km, všechno dobře fungovalo a nebyl s ním problém. Obvykle půjčení auta na den stojí kolem 40 €, moped na den kolem 10 €, vypůjčená vozidla bývají pojištěná a v dobrém stavu.
 
Půjčujete-li si auto, při sjednávání se ujistěte:   
1. o úplné ceně celkem včetně daně  
2. o neexistenci limitu kilometrů a neplacení za ujeté kilometry ještě zvlášť 
3. o úplném zákonném i havarijním pojištění auta a výši spoluúčasti  CDW full insurance
4. jaký druh benzínu kupovat (nejspíš 95 unleaded)
5. jaká je hladina benzínu - budete ho vracet se stejným obsahem nádrže
6. jaká je maximální rychlost v obci, mimo a na dálnici  (Rhodos:  50 - 80 - dálnice nejsou)
7. číslo telefonu, kdyby byl s autem problém
8. jak se v autě pouští klimatizace, auto bez klimatizace si neberte !!!
9. kdy nejpozději auto vrátit (dokdy mají ten den večer otevřeno)
 

 
Zkušenosti s ježděním po ostrově:
-  velký pozor na motorky a mopedy - bez rozhlížení křižují napříč hlavní cestu
-  blinkry se téměř nepoužívají
-  na semaforech se mění červená v zelenou ihned bez oranžové
-  dovolené odbočení vpravo signalizují na semaforech dvě blikající oranžové šipky 
-  řidiči  jezdí  nalepení těsně  za sebou   (jako u nás)
-  není jasné, kde končí vesnice a jak rychle se může jet
-  kvalita silnic je asi na stejné úrovni jako u nás, do odlehlých míst vedou jen prašné silnice
-  směrem k jihu ostrova provoz stále řidší, k severu stále hustší
-  před křižovatkou bývá první směrovka v řečtině, o kousek dál směrovka v latince
-  hnědé směrové cedule ukazují cestu k vykopávkám
-  pozor na smyk - za velkého horka jsou některé zatáčky úplně vyleštěné a klouže to
-  benzinek je dostatek, skoro v každé vesničce, na jihu je benzinek méně, benzím stojí stejně jako doma
-  někdy uprostřed křižovatky stojí dřevěný sloup se značkou kruhového objezdu viditelnou jen z jedné strany   
 
1.den Afantou - jih ostrova Prasonisi - Mesanagros a zpět, Kolymbia a zpět, večer Faliraki a zpět .............. 243 km
2.den Afantou - Rhodos a zpět ...................................................................................................................  70 km
3.den Afantou - Lindos - Apolakkia - Monolithos a zpět,  v noci Rhodos a zpět ...... .................................  209 km
4.den Afantou - Archipoli a okolí - 7 pramenů a zpět,  večer Kolymbia a zpět .............................................  97 km
5.den Afantou - motýli Pentaloudes - vykopávky Kamiros - letiště Rhodos a zpět, navečer 7 pramenů......... 141 km
         za 5 dní jsme najezdili ..................................................................................................................... ..760 km
Auto jsme vrátili přesně po pěti dnech podle dohody tak, že jsme ho postavili před hotel a klíče od auta vložili na recepci do přihrádky. Když jsem za pět minut vyhlédl, byl náš Fiat už pryč.
.

 
Hotel Reni Sky se nachází 300 m od moře,  2 km od Afantou a 2 km severně od Kolymbie. Udržovaná zahrada hotelu přechází v suchou spraš, úzká asfaltová cesta se klikatí k moři, kolem ní jsou rozházeny odpadky, vysypané koše, ale to patří k Řecku. K moři se jde kolem rozestavěného domku a taverny, osídlení je řídké. Nejbližší vesnický obchod se nachází kilometr daleko.
První dojem z hotelu jsme neměli dobrý - teprve zblízka vidíte desítky let amortizované zařízení a značné opotřebení. Pak jsme si zvykli, k místu přilnuli a ztěžka se nám odjíždělo.
Ráno nás budil hlučný traktor na blízkém poli, uklizečka se domáhala uklízet pokoj v naší přítomnosti a hotelové frapé chutnalo nejhůř z celého ostrova. Reni sky hotel je spíš ** než ***.  Příjemně se trávil čas v krásné tropické zahradě u hotelu. Pod neustále zavlažovanými palmami ve vlhkém horku jsme se cítili jako v tropech a do hodiny se každý zpotil, stačilo však jít pod sprchu dovnitř nebo k bazénu. Trochu vadilo, že v hotelovém bazénu probíhaly lekce plavání pro místní mládež. 
 
Jídlo ze švédských stolů moc chutnalo, s kvalitou jsme byli velice spokojeni a nestačili jsme ani od všeho okusit. Nejvíc mi chutnaly ryby, baklažány, plněné vinné listy, dušené cukety v oleji, saláty a vícekrát jsem se přejedl. Snídaně chystali obyčejné kontinentální, mně ale chyběl jogurt a poprosil jsem o něj servírku. Donesla ochotně obrovský kbelík a nabrala nám přes půl kila bílého, hustého jogurtu, který jsme si polili medem. Lepší snídani si neumím představit. 
Trochu nám vadilo, že stolujeme uvnitř v tmavém koutě a německé hosty usadili na venkovní verandu. Poskytlo to však velkou výhodu: Měli jsme přehled o doplňování jídel na švédské stoly a nejlepší pochoutky jsme vybrali dřív, než se Němci vzpamatovali. Stále však něco chybělo: došly ryby, došly brambory, došel meloun, na stole chyběl příbor, sklenička. Pořád jsme si museli říkat o samozřejmé věci a Řekové pomalinku, v pohodě a s úsměvem  všechny naše požadavky vytrvale plnili.

Číšníci očividně nebyli profesionálové, ale najatí důchodci z blízké vesnice. Každý vyprázdněný talíř nám číšníci okamžitě brali a odnášeli.  Moc to nechápu, možná je to považováno za slušnost, nám to naopak připadalo nezdvořilé. Chtěl jsem si jít přidat (švédské stoly), ale číšník byl rychlejší a prázdný talíř mi hned sebral. Protože každý měl k dispozici jen dva talíře, chodil jsem si přidávat i na nedojedený talíř.
.

 
Na Rhodosu jsme pobývali od 7. do 17. srpna 2007. Do hotelu Reni Sky u Afantou jsme se vraceli jen na přespání, vypůjčeným autem jsme objeli ostrov, viděli nejzajímavější místa a pláže.
 
Náš program na 11 dní
1.den  přílet, hotel, moře
2.den  pěšky do Afandou, moře
3.den  hotelový bazén
4.den  pěšky do Kolymbie, večer autem znovu do Kolymbie
5.den  Prasonisi, po večeři Faliraki
6.den  město Rhodos, po večeři Afandou
7.den  Lindos, Monolithos, po večeři město Rhodos
8.den  Sedm pramenů, pláže, večer Panagia Tsambika
9.den  Eleousa,Kamiros, Rhodos letiště, opět Sedm pramenů
10.den hotelový bazén, moře
11.den moře, odlet 
 
Počasí a teploty. Během celého léta na Rhodosu stále svítí a déšť je velkou vzácností. Skoro pořád fouká silný a příjemný vítr. Dva dny jsme zažili bezvětří,  ovzduší se zakalilo a nastalo nepříjemné dusné vedro. Na pláži jsem teploměrem naměřil v největším odpoledním vedru (8.srpna):  Voda 27°C, vzduch ve stínu 36°C, písek 1 cm pod povrchem 58°C. Po písku se nedalo bez nazouváků přejít.
 
Fíky. Namísto svačiny se nám osvědčilo pojídání čerstvých fíků,  které teprve dozrávaly (polovina srpna). Vybrali jsme si vždy fíkovník ve volné krajině, který nejspíš nikdo nebude sklízet (jako u nás jabloně). Nezralé plody jsou zelené, zralé pak šedohnědé, přezrálé světle hnědé. Utrhnete fík ze stromu a podíváte se na stopku v místě utržení, jestli se nedělá bílá kapka hořké tekutiny - takový plod není zralý. Zralé plody zbavíte stopky a celé sníte. Čerstvé plody chutnají mnohem víc než sušené, jsou měkoučké, slaďoučké, sluncem prohřáté a rychle se nasytíte.
 
Polední jídlo. Protože jsme měli jen polopenzi, v poledne se dostavoval hlad a proto jsme se denně zastavili v nějaké taverně. Ve vnitrozemí stálo jídlo o třetinu méně a v prázdných tavernách byli majitelé naší návštěvě dost rádi. Nejdříve nám prostřeli novým papírovým ubrusem na jedno použití a vždy donesli na stůl olivový olej a ocet.  Nejčastěji jsme si dali  2x tzatziky s chlebem, 1x malou pizzu, 1x colu, 1x frapé se zmrzlinou - vše za 10,50 €.
Líbilo se nám v taverně STEKI u moře na severním okraji Kiotari, v Archipoli na náměstí a ve vesnici Psintos v taverně Platia, kde nám po zaplacení před odchodem donesli gratis plný talíř hroznů.  
 
Řecká krajina. Hned cestou z letiště jsme si hned všimli zeleně - ostrov je zelenější než Kréta nebo Korfu.  Značné zásoby podzemní vody na Rhodosu dovolují zavlažovat ve dne v noci a můžete obdivovat husté, zelené trávníky a také rozlehlé lesy. Vodu lodě odvážejí i na jiné ostrovy a také plní do láhví jako kvalitní minerálku s vysokým obsahem hořčíku. Bez obav se můžete na ostrově napít z veřejných fontánek nebo z kohoutku vodovodu. Přestože ostrov nedostatkem vody netrpí, na mnoha místech nás zaujala vyschlá koryta řek.
Podél silnice bývají natahány kilometry černých hadic k zavlažování  kamenitých vyprahlých políček. Nejbližší okolí silnice se jeví zašedlé, zaprášené, stromy rostou těsně na okraji cesty a jejich kořeny zvedají asfalt. Silnice lemují suché rostliny, trnité křoví, kozí bobky, oleandry a olivovníky, pod kterými ani tráva neroste.
Domy stojí v krajině roztroušené dál od sebe, mnohé věčně nedostavěné s armovacími dráty k nebi a kolem nich bývá většinou binec. Naopak ve vesnicích se domky tlačí na sebe a v úzkých uličkách vysedávají babičky v černých šatech a s černými šátky. Hodiny na kostelních věžích neukazují přesný čas - jako by se čas zastavil. Takový pocit a zvláštní neopakovatelnou atmosféru jsme poznali ve vesnici Elousa, jejíž zpustlé náměstíčko bez lidí působilo silným dojmem starých věků.

Letadlem domů a zákon schválnosti. Už doma před cestou jsem si na internetu našel letecké koridory nad Řeckem a vytiskl si mapku ostrovů, abych se z letadla orientoval. Tak důkladnou přípravu jistě nikdo ze 200 pasažérů letadla nedělal.
V letadle však  naše trojice jako jediná z celého letadla neměla okno!  Kačka seděla smutná u stěny v tmavém koutku a když jsem se nadzvedl a rozhlédl, většina lidí se z okna ani nedívala a mnozí spali.  O to víc to mrzelo.
Kačka si sklopila opěradlo, občas  natáhla dozadu ruku s digitálním foťáčkem a  naslepo zmačkla spoušť. Ukořistěný snímek s krajinou pod námi jsme si vzápětí prohlíželi na displeji, ale jen chvíli, protože chlapíka za námi obtěžovalo naše sklopené opěradlo. Už nikdy sedadla bez oken ABC v 11. řadě Boeingu 737-800.
V letadle nám byla zima a ohříval jsem si zkřehlé ruce o kelímek s horkým čajem. To byla příprava na návrat domů - přivítala nás studená fronta a pokles teplot o 20 stupňů proti Řecku.
Na ostravském letišti se stavíme k pásu a čekáme na kufr - před hodinou jsme byli nad Bělehradem, teď nečinně hodinu stojíme u pásu a čekáme, těšíme se na sprchu domů, ale čekáme. Každých deset minut se ozve zvenku traktůrek - Pepa sedí za volentem, Franta sám vyhazuje z valníku kufry na pás, hlavně se nezpotit, však 200 lidí počká. Mošnovské letiště nám dokonale připomnělo, že už jsme zase doma.
 

nahoru
 Home