|
|
1.
Let do New Yorku
- sami bez cestovky, let, vstupní
kontrola, vrátí nás?, falešným taxíkem, o hotelech
2. New York I
- Socha Svobody, Brooklyn Bridge, Times Square,
Empire State Building, City Pass, metro ...
3. New York II -
Obchody, stravování, let
helikoptérou, Central Park, Broadway, dojmy, zajímavosti ...
4. Niagarské vodopády
- popis místa, plavba pod
vodopády, Pittsburgh, Buffalo, americké bufety ...
5. Washington, D.C.
- Bílý dům, problém s kreditkou,
Muzeum kosmonautiky, zběsilá jízda autobusem ...
6.
Cesta do Kalifornie
- popis letu , vstupní
kontrola na letišti
7.
Los Angeles
- dojmy z města a Hollywoodu, Universal Studia
8.
Grand Canyon
- popis, fotky, túra po okraji, let helikoptérou, Glen Dam, Lake
Powel, Colorado, Utah
9.
Bryce Canyon
- nejkrásnější park s oranžovými
jehlany, park Zion, Joshua Tree - stromové kaktusy
10.
Las Vegas
- světelná show, v nočním městě, kasína, Údolí smrti, medvěd v
Sekvojovém parku
11.
San Francisko
- Golden Gate Bridge, Lombard Street, strmé ulice, tramvajky Cable Car, odlet domů
12.
New York - foto
San Francisko -
foto
Washington, D.C. - foto
Niagarské
vodopády - foto
Niagarské
vodopády -
Plavba
pod vodopády -
Brzy ráno u vodopádů -
Rychlým člunem do peřejí Niagáry -
Pittsburgh
-
Buffalo - v
supermarketu -
Večeře v bufetu -
Američtí řidiči
-
Fotky z Niagarských vodopádů
Niagarské vodopády
Řeka Niagára spojuje vyšší jezero Erie s
nižším jezerem Ontario, klesá na 40 km o velký výškový rozdíl,
proto má hodně peřejí a v Niagarských vodopádech padá z 53 metrů. Niagára se několik set metrů před
vodopády
rozdvojuje a vzniká tak ostrov obtékaný dvěma rameny řeky. Obě
ramena Niagáry tak vytvářejí americké a kanadské vodopády asi 300 m od
sebe vzdálené, americké menší, kanadské větší. Se
vstupenkou jsme šli na vyhlídku - vypadá jako nedokončený most a
je odsud nádherný pohled. Vodopád tak hučí, že si moc
nepovykládáte.
  Pár kilometrů před vodopády je řeka Niagára nejširší - přes 1 km a státní
hranice mezi Kanadou a USA tady vede středem
řeky. Pár set metrů před
vodopády stojí řece v cestě ostrov Goat Island a dělí řeku na dvě
ramena.
Menší rameno řeky ukončují Americké vodopády
(obrázek nahoře vpravo). Širší rameno ukončuje kanadský vodopád
zvaný Podkova nebo také Horseshoe Falls. Pro obojí vodopády je
zaužíván společný název Niagarské vodopády. Pod nimi má řeka Niagára
šířku jen několik set metrů, je rychlá, hluboká, peřejnatá a
dobrou atrakcí může být projížďka člunem (viz dál).
Část vody z Niagáry nad vodopády je odváděna širokým potrubím do 6 km
vzdálených dvou vodních elektráren o výkonu 3.900 MW. V blízkosti
elektráren nad Niagarou najdete jedinečné muzeum elektráren se vstupem
zdarma - pohyblivá schodiště, moderní exponáty... Na malém obrázku
vpravo: červeně vodopády, oranžově centrum - vyhlídka, park,
hotely.
Plavba pod vodopády
Výtahem jsme pak sjeli ke spodní hladině,
každý dostal modrou pláštěnku a vypluli jsme na lodi přímo pod
vodopády. Vidíte zblízka děsné množství vody, jak padá skoro na Vás,
vidíte krásnou dvojitou duhu na kapičkách vody z vodní tříště a
nic neslyšíte, protože voda vše přehluší. Loď se kymácí,
vítr strhává pláštěnky, každý fotí a každému zmokne
foťák, protože vzdušný vír pod vodopády strhává jemné kapičky vody. Loď
popojela na kanadskou stranu a zde jsou vodopády ještě
mohutnější - hodně silný zážitek.
na kymácející se lodi v pláštěnce přímo pod
vodopády - vítr - dunění vody - duha - mokrý objektiv
Překvapily mne zbytky ledu ze zimy - Niagára
leží na zeměpisné šířce jižního Chorvatska a byl květen - asi tady
dlouho doznívá tvrdá kontinentální zima. Nejbližší okolí vodopádů
působí milým dojmem, krásný park plný květin, chodníčky, mosty
přes Niagáru, vůbec to nevypadá komerčně. Na druhém břehu řeky
začíná předměstí Toronta a jsou vidět nějaké mrakodrapy. Z Niagáry jsem
si přivezl tři pláštěnky - jednu jsem si vzal z lodi na památku a dvě
dokoupil po dolaru, hodí se na rodinné cyklovýlety.
Brzy ráno u vodopádů
Další den kolem sedmé ráno jsem se procházel
po ochozu nad hučícími vodopády, šel jsem po břehu Niagáry a
nikde ani človíčka, Amerika ještě spala. Potkal
jsem tam dvojici amerických turistů,
řeka Niagara těsně nad vodopády
vpravo kanadský břeh
kteří
mne poprosili o vyfocení. Dali jsme
se do řeči a dozvěděl jsem se, že jsou z Arizony a deset let nebyli na žádné dovolené. Česko? Tam se mluví španělsky, že ano?
Byl trochu problém posnídat. Chodil jsem po liduprázdných ulicích a obchody
měly otvírat
většinou kolem deseti. Nezbylo než jít do hotelové restaurace,
kam lákala cedulka "snídaně za 5,99 USD". U švédských stolů jsem si nabral míchaná vajíčka, skořicové pirožky, hodně čerstvých
jahod a loupané broskve. Zapíjel jsem kávou a když byl hrnek
prázdný, přišla servírka a automaticky dolila. Pak donesla na
tácku pod ubrouskem účet a namísto 5,99 USD tam byla částka přes 9 dolarů. Vložil jsem smutně pod ubrousek desetidolarovku a šel.
Chodníky kolem vodopádů se mezitím začaly zaplňovat.
Rychlým člunem do peřejí Niagáry
V deset jsme nastoupili do autobusu
a popojeli do přístavu. Každý dostal plovací vestu, usadili nás do
člunu, zavřeli hydraulická okna a jelo se. Člun klouzal moc rychle po
klidné hladině, téměř se nedotýkal
 
vody a naráz
se skoro na místě zastavil prudkou
otočkou, vytvořil obrovskou vlnu a voda se převalila
přes okna nad námi. Dál jsme pluli proti proudu do peřejí a to byl teda
zážitek. Peřeje si s lodí úplně pohrávaly, loď se hodně kolébala a
kymácela, voda stékala po bočních a stropních oknech, cítili
jsme se jako v ponorce, když se příď nořila
pod vodu a slabé žaludky to nevydržely. Projížďka rychlým člunem
po Niagaře předčila očekávání.
Večeře
v bufetu
 Večer jsme si zajeli autobusem pár kilometrů od Niagáry do Old Country
Buffet. Zaplatíte asi deset dolarů za vstup a můžete sníst, co chcete.
Dali jsme si sraz za hodinu a půl a pro některé i to bylo málo
času. Naložil jsem si několik kousků rybího filé na různý způsob s
různou zeleninou. Použitý talířek se nechává na stole a na další chod se
berou talíře další a další. Každý si sám nabírá co chce a kolik
chce. Ochutnal jsem také některé z mnoha desítek vynikajících
zeleninových salátů a dresinků. Chvilku jsme seděli a povídali,
pak jsme zkusili ještě nějaké ovoce, moučníky, krémy, neznámé a
vynikající chutě. Chutnaly mi třešňové a ostružinové husté krémy a
zákusky, nebyly příliš sladké a přesto byly vynikající. Cola, džusy,
koktejly, káva, šlehačka, točená zmrzlina - všechno
samoobsluha. Jen škoda, že v Česku nic podobného neznám.
 Další
gurmánský zážitek jsem měl další večer v
Binghamtonu. Na okraji města jsme se
ubytovali a popojeli autobusem do blízkého bufetu na večeři. Bavili jsme
se na téma nadváha Američanů a jejich způsob stravování. Když zaplatíte
za vstup do bufetu jako tady 13 dolarů, snědli byste jen jeden talířek
jídla ?
Tento bufet byl trochu jiný - lišil se tím, že každý si musel při vstupu
objednat steak a pokladní se dotazoval na rare - medium - well done
(krvavý - střední - propečený). Místo steaku se dal objednat jedině
salmon (losos). Po zaplacení vstupného u pokladny jsem se
obsloužil sám, nabral jsem si, co mi padlo do oka. Za čtvrt hodiny
mi donesli lososa a americké brambory ve slupce, jedl jsem a jedl.
Za těch devět dní jsem přibral tři kila.
Pittsburgh
Cestou k Niagarským vodopádům jsme
se zastavili v Pittsburghu, který leží asi uprostřed 700 km dlouhé
cesty z Washingtonu k vodopádům. Vyjeli jsme na
vyhlídku (obrázek) a prošli se po městě k místu, kde soutokem dvou řek
vzniká řeka Ohio. Pak se pokračovalo stále na sever k jezeru Erie, podél
něj
do Buffala s krátkou zastávkou. Odsud se jelo při
pobřeží a po mnoha mostech k Niagarským vodopádům.
Pittsburgh - u vodotrysku je začátek řeky Ohio
Buffalo - nákupy v supermarketu
V Buffalu jsem vyjel v budově radnice na
vyhlídkovou plošinu kvůli rozhledu a orientaci. Pak jsem nakoupil v supermarketu
a u pokladny mne napadlo zaplatit kreditkou částku asi 20 dolarů. Prodavačka kartu projela přes čtečku a
nic. Pak to zkusila znovu a zase nic.
Usmála se na mne a ujistila mne,
že se nic neděje, určitě to bude fungovat a zkoušela to znovu. Slušně mi
řekla, ať jsem trpělivý, že to určitě půjde a někam telefonovala.
Možná jsem jí měl říci, aby čekala déle, že sídlo mé banky je
v Evropě, ale po chvíli jsem jí navrhl zaplatit cash. To přijala s
úlevou, mile se omlouvala a přidala mi k nákupu zabalenou maličkost jako
omluvu podniku. Vzpomněl jsem si na stejnou situaci v Česku, kdy prodavačka otráveně
řekla: Nejde to ! Máte tam vůbec peníze? V Česku z toho dělali
můj problém, v Americe to byl jejich problém.
Hned za mnou vznikl u pokladny další zádrhel, když mladé, asi 25leté
paní nechtěli prodat pivo v plechovce. Požadovali po
ní driver licence - neměla, credit
card - neměla, tak co má. Pas byl pro ně málo známý a
nedůvěryhodný doklad. Přezkoušeli ji podle pasu, jestli zná
zpaměti své jméno a datum narození a pak už si mohla plechovku piva
koupit.
Chtěli si ověřit, že má nejméně 21 roků, aby jí
mohli pivo prodat. Alkohol koupíte málokde a mnohé velké
supermarkety ho neprodávají. K jeho prodeji si musí obchodník koupit od
města drahou licenci na jeden rok a poruší-li pravidla (prodá
nezletilému), o licenci hned přijde. Pokud se
napijete piva z plechovky na ulici, může Vás policista zadržet a
pokutovat. Stejně tak se děje, když najdou načatou láhev alkoholu v autě
u střízlivého řidiče.
Vydali jsme se po dálnici na mnohahodinovou
cestu směrem k New Yorku. Pozoroval jsem, že většina domků kolem
cesty je dřevěná a má vzorně pěstované trávníky, které se sečou hodně
často. Neviděl jsem sekačky s pojezdem jako u nás, zato všichni
používali čtyřkolové traktůrky.
Američtí řidiči
V autobuse se jelo příjemně a cesta po
dálnici rychle ubíhala. Řidič našeho autobusu i řidiči aut a kamionů
dodržovali důsledně maximální rychlost (většinou 65 mil/h = 105 km/h) a
za celý
 zájezd (skoro 2000 km)
 nepamatuju, že by nás někdo rychle
předjel. Předjíždí se málo, protože skoro všichni dodržují
rychlost, jedou asi tak stejně rychle a je to bezpečnější.
Protijedoucí směr na dálnicích vede často 50 - 100 metrů stranou a oba
směry jsou odděleny trávníkem, keři nebo lesem. V noci se tak může
víc svítit dálkovými světly. Dopravní značky jsou vidět
velmi málo, většinou se píše slovy,
např. speed limit 55, do not turn right, one way, do not enter.
(max.rychlost 55, neodbočuj doprava, jednosměrka,
nevjížděj)
|
|
