|
|
1.
Let do New
Yorku
- sami bez cestovky, let,
vstupní kontrola, vrátí nás?, falešným taxíkem, o hotelech
2. New York I
- Socha Svobody, Brooklyn
Bridge, Times Square, Empire State Building, City Pass, metro ...
3. New York II -
Obchody,
stravování, let helikoptérou, Central Park, Broadway, dojmy, zajímavosti
...
4. Niagarské
vodopády
- popis místa,
plavba pod vodopády, Pittsburgh, Buffalo, americké bufety ...
5. Washington, D.C.
- Bílý dům, problém
s kreditkou, Muzeum kosmonautiky, zběsilá jízda autobusem ...
6.
Cesta do
Kalifornie
- popis letu ,
vstupní kontrola na letišti
7.
Los Angeles
- dojmy z města a Hollywoodu, Universal Studia
8.
Grand Canyon
- popis, fotky, túra po okraji, let helikoptérou, Glen Dam, Lake Powel,
Colorado, Utah
9.
Bryce Canyon
- nejkrásnější park
s oranžovými jehlany, park Zion, Joshua Tree - stromové kaktusy
10.
Las Vegas
- světelná show, v nočním městě, kasína, Údolí smrti, medvěd v
Sekvojovém parku
11.
San Francisko
- Golden Gate Bridge, Lombard Street, strmé ulice, tramvajky Cable Car,
odlet domů
12.
New York - foto
San Francisko -
foto
Washington, D.C. - foto
Niagarské
vodopády - foto
Co předchází cestě -
Popis letu přes oceán - Vstupní kontrola - Vrátí nás
prvním letadlem ? -
Jedeme falešným taxíkem -
Hádka v Čínské čtvrti -
V hotelu Park Central
Co předchází cestě
Reklamní trik
K cestě do New Yorku nás zlákala nepravdivá, klamavá reklama na
internetu. Navnadila nás na levné letenky za 6.000 Kč, ale když jsme je
chtěli koupit, cena stále přeskakovala na 9.500 Kč. Naše představy jarního New Yorku mezitím tak zesílily, že
jsme i vyšší cenu akceptovali.
Koupě elektronických letenek
Na internetu vše trvalo tři minuty:
Vyplnili jsme termíny, jména, číslo kreditky a obratem přišly tři
elektronické letenky. Vytiskl jsem je a s tímto papírem jsme se měli dostavit k
odbavení dvě hodiny před odletem. Místo v letadle
se také dalo vybrat doma od počítače.
  Při rezervaci letenek jsme vybírali takovou návaznost letů, abychom měli
na přestup nejméně dvě hodiny a tím pádem se vyhnuli zbytečnému stresu
při zpoždění. A snažili jsme se o přistání v New Yorku před
setměním, aby nenastal noční přesun.
Platnost letenek jsme si mohli ověřit
zde,
kde jsme ještě pár dní před odletem se ujišťovali, že nedošlo k časovým posunům
odletů. Pozor při odletu zpět: Odletové letiště může být jiné - v New Yorku jsou letiště J.F.Kennedy, Newark, La Gardia.
Objednání hotelu
Vysoké ceny hotelů v New Yorku na Manhattanu nás zaskočily a do 100 dolarů (za pokoj a noc) se
nedalo nic rozumného najít. Za 140 dolarů jsme nacházeli jen dvouhvězdičkové
hotely se sdílenou koupelnou, teprve kolem 200 dolarů začíná nižší standard.
Vybrali jsme hotel Park Central v centru na ideálním místě za
220 dolarů (za pokoj a noc). Vyplnil jsem termíny, jména, číslo kreditky
a do minuty přišel rezervační list s kódem, který jsme pak
jen ukázali na recepci. O hotelech v USA píšu na této stránce úplně
dole.
Při rezervaci hotelů se nám mnohokrát
osvědčila
tato adresa, kde zadáte číslo kreditní karty a částku si strhne hotel na
konci pobytu. Cena přes tohoto zprostředkovatele není větší než
při přímém kontaktu s hotelem. Uvedenou adresu jsme použili mnohokrát
bez problémů a doporučujeme.
Co vzít s sebou a co zařídit
1. Pas (měl by platit rok od vstupu - povolují pobyt
6 měs. a při odjezdu musí platit ještě 6 měs.)
2. Vízum nebo ESTA, tedy jedno nebo druhé (pro
ESTA pas
pouze biometrický, stránky ambasády
zde)
3. Letenky (vzít s sebou vytištěné "elektronické" letenky obsahující
šestimístný rezervační kód)
4. Doklad o rezervaci hotelu (adresa, telefon hotelu, kdybyste
se zpozdili, mohou to chtít i při vstupu)
5. Vyměnit dolary (50 USD/den a osobu je standard na
skromná jídla, vstupenky a jízdenky)
6. Platební kartu, nejlépe embosovanou (nutná do
hotelu a s velkou finanční rezervou pro případ ...)
7. Zdravotní pojištění (není povinné, ale léčba úrazu stojí hodně
a právní pomoc taky, dopor. Allianz)
8. Koupit si nějakou brožuru o NY, na
internetu strávit hodiny a číst si o NY, nepodcenit
dobrou přípravu
9. Vzít si anglický slovník, neovládáte-li angličtinu
10. Koupit adaptér na zásuvky (50-300 Kč) a ověřit, že Vaše
nabíječky (mobil, foťák) fungují i na 110 V
Popis letu přes oceán
Letíme
- 22. květen 2009
Sedíme v letadle na letišti v Amsterodamu-Schipol pár minut před
startem k přímému letu do New Yorku. Do USA letím potřetí a pokaždé
je to
stejné - přichází jiné vnímání času a zvláštní příjemný pocit. Prožívám
 zvláštní okamžiky
plné očekávání. V Evropě ponechávám povinnosti,
starosti a
chystám se užít si příštích dnů.
Cestujeme tři - já, manželka Hela a 16letá dcera
Katka.
Těším se, ale zároveň se trošku bojím, protože cestu jsem připravil bez cestovní kanceláře a doléhá na mne tíha odpovědnosti. Žádný
průvodce, žádný kontakt v New Yorku. Co bych dělal, kdyby něco ...?
Tah motorů při startu mne tlačí do opěradla a tato obrovská
obluda (Boeing 747-400) vážící přes 300 tun se zvedá vzhůru. Hned po startu vidíme dole typické
holandské poldry - plochy ohraničené hrázemi s úrovní
nižší než moře.
Nad Anglií pak přitisknu malý GPS přístroj k oknu, přes jeho displej se
ženou vesnice, řeky, silnice a tuto mapu porovnávám s krajinou pod námi. GPS mi také sdělovalo výšku a rychlost letu.
Vzdálenost 6.000 km letadlo
zvládalo rychlostí 250 metrů za vteřinu, to je jeden kilometr za 4 vteřiny. Uprostřed oceánu to byl zvláštní pocit - dva tisíce
kilometrů k břehům Anglie i Ameriky.
Každý mohl na malém monitoru před sebou
sledovat polohu letadla. Mnozí cestující si sklopili sedadlo a
spali. V letadle to
monotónně
hučelo,
venku
mínus padesát stupňů a deset kilometrů
dole oceán.
Několikrát jsem si
nechal dolít kávu a
stále měnil činnosti, popocházel jsem po letadle, poslouchal MP3,
 povídal
si a pozoroval moře pod námi.
Během letu rozdá letuška každému cestujícímu formuláře, které musí každý
vyplnit a odevzdat na letišti při vstupní proceduře.
Turistická třída moc pohodlná není - 9 lidí v řadě a jsou rozděleni
dvěma uličkami na 3+3+3, životní prostor je malý, ale nějak jsem to
vydržel. Příjemným letem bez turbulencí náš
Boeing překonal oceán za osm hodin (start ve 14 hodin,
přistání v 16 hodin po 8 hodinách letu a posunu o 6 časových pásem).
Vstupní kontrola
Pokud na letišti nastane problém
při kontrole víz nebo ESTA, jsou Američané velmi rázní a nekompromisní a proto uvádím následující
řádky:
Přestože máte doklady v pořádku, může Vás úředník
poslat prvním letadlem zpět a nemusí nic
zdůvodňovat. Velmi
ojediněle se tak i stane - stačí, že neumíte dost
přesvědčivě vysvětlit, co chcete v Americe dělat. Mohou se Vás
zeptat, jestli vezete s sebou drogy a očekává
se, že s vážnou tváří vyslovíte ne. Jestli žertem odpovíte, že jich
máte plný kufr, berou to vážně, končí legrace a po osobní prohlídce se
vracíte domů s razítkem nežádoucí.
 Pokud při vstupním rozhovoru
vznikne vážný problém, můžete požadovat tlumočníka (interpreter)
a úředník ho musí přivolat. Nejdůležitější je mít u sebe adresu hotelu, kde budete
přespávat a naopak nemít u sebe absolutně žádné
potraviny, ani zbytek jídla z letadla.
Je absolutní zákaz dovozu potravin do USA. Najdou-li u Vás potraviny typu
chleba se salámem, smažený řízek ap., záleží další postup výhradně na
tom, na koho jste zrovna narazili. Když máte hodně velké štěstí, přejde
se to napomenutím, ale spíš dostanete pokutu několika set dolarů.
Jestli se úředníkovi nelíbíte a nepřiměřeně se bráníte, dají Vám během
pár minut do ruky úřední rozhodnutí o Vašem nevpuštění do USA bez
možnosti odvolání.
Tím končíte, na rozdíl od Česka se zde nediskutuje a zákony se více
respektují. Letecká společnost, se kterou jste přiletěli, Vás musí
na své náklady vzít zpět.
Vrátí nás prvním letadlem ?
Kdo z letadla vyjde mezi posledními,
čeká na vstupní odbavení i hodinu. Proto jsme opustili letadlo
mezi prvními a
prošli bludištěm chodeb do velké haly.
Nastavěné přenosné sloupky spojené
provázkem nutí k vytvoření cik-cak řady a pak se řada rozpouští do
krátkých řad k přepážkám
- podobně jako
 v supermarketu
k pokladnám.
Vypozoroval jsem, že úředníci se každému
věnují asi dvě minuty a kvůli návalu lidí nemají čas se na něco
vyptávat. Nejdříve zkoumají vízum nebo
ESTA
a dlouho to zpracovávají v počítači. Poté oskenují otisky prstů a
pootočí k Vám malé pohyblivé rameno s digitálním
foťáčkem kvůli fotce. Zeptají se na důvod cesty a nakonec obyčejnou
sešívačkou připnou do pasu oddělenou část formuláře I94 (rozdávají v letadle)
s povolením pobytu.
Nasměrovali nás k
úřednici tmavé pleti. Stáli jsme v řadě k ní a rozpoznal jsem, že
pracuje ve stresu a je
podrážděná. To nebylo dobré znamení, proto jsme provedli úhybný manévr a
včlenili se do vedlejší řady k usměvavé paní.
Mé i Katčino odbavení proběhlo rychle, důvod cesty stačilo vysvětlit
pár
 slovy.
Hela však neprošla kvůli otiskům prstů. Nedařilo se otisky
sejmout kvůli špatně zřetelným papilárním rýhám a to byl průšvih.
Úřednice si nevěděla rady, přivolala posilu, zkoušeli to stále znova,
prohlíželi její prsty zblízka a krčili rameny.
Stejný problém řešila současně u vedlejší přepážky úřednice tmavé pleti,
která neměla tolik trpělivosti, přivolala ochranku a ta bezradného
cestujícího kamsi odváděla.
Helence zkusili natřít prsty nějakým krémem, ale jen se to zhoršilo.
Pokoušet se o další otisky po desítkách pokusů už bylo zbytečné.
Úřednice někam telefonovala a pak jsme už jen stáli a čekali. Přepážku
jsme blokovali už dobrých deset minut a schylovalo se k rozhodnutí,
co s námi. Ozval se telefon. Úřednice ho zvedla a po krátkém hovoru se
na její tváři rozhostil úsměv. Podala nám pasy se slovy: Příjemný
pobyt v New Yorku.
Falešným taxíkem
S kufry vycházíme před letištní budovu
v New Yorku a obklopují nás afroameričané s cedulkami "taxi". Odmítáme
více
nabídek, ale jsme jasní, taxíka potřebujeme. Nedávají se odbýt, jdou
vedle nás. Začátek
 řady žlutých taxíků se nachází kdesi v nedohlednu
a
kufry tíží.
Chlapík otvírá dveře nového prostorného Mercedesu a ukazuje, že máme
nastoupit. "Vaše auto není žluté", namítám. Pod tíhou únavy a okolností
se už jen dotazujeme na cenu. Chce 55 dolarů - přesně tolik, co píšou v
průvodci. Nasedáme a přisedá ještě malý Číňan, kterého řidič odlapil
chvilku před námi.
Projíždíme chudinskou kolonií dřevěných domků u letiště a vypadá to nevábně. V autě sledujeme polohu
na gps a řidiče se ptáme na přepověď počasí. Evidentně předpověď nezná a
vymýšlí si: "Slunečno, teplo, žádný déšť, budete mít velmi krásný
pobyt." Musí za každou cenu potěšit, tady se myslí optimisticky.
Omlouvá se, že Číňana veze do Čínské čtvrti a trochu si zajedeme, my jsme
ale naopak rádi za projížďku napříč Manhattanem.
Hádka v Čínské čtvrti
Cestou k hotelu projíždíme taxíkem
Číňskou čtvrť, kde to vypadá jako v Orientu. Číňan sedící vpředu vedle
taxikáře se chystá vystoupit a taxikář po něm chce 55 dolarů. Jenže Číňan se
chce o 55 dolarů dělit s námi, nechce tolik zaplatit a s taxikářem na sebe křičí.
Blokujeme jízdní pruh, auta troubí .....
Ti dva vystupují, ječí na sebe a taxikář odmítá vydat zavazadla. Nakonec
vztekle otvírá kufr a Číňanova zavazadla letí velikým obloukem naschvál
až doprostřed vozovky a auta je objíždějí. Přesvědčujeme se, že to
nejsou naše tašky a jedeme dál.
V hotelu
Park Central
Ubytovali jsme se v hotelu Park
Central, který má vynikající polohu na 56.ulici / 7.ave naproti známé Carnegie Hall a se stanicí metra přímo u vchodu. Jen pár minut chůze
odsud se nachází Central Park, Broadway, Rockfellerovo centrum, Times
Square nebo Trump Tower.
Místo klíčů jsme dostali tři plastikové karty od pokoje. Karta se zasune
do dveří, blikne zelené světýlko, kartu vytáhnete a otevřete dveře.
Na americké zásuvky, elektrické rozvody a tvary vypínačů jsme zírali jak na zjevení, připadaly
mi na úrovni Mongolska, ale proud šel, klimatizace fungovala, v televizi
byl výběr z 60 programů. Zaujal
mne kanál Weather (počasí), kde se stále dokola opakovala aktuální
předpověď, střídali se jen moderátoři a způsob podání. Snímky z družice a radaru byly aktuální, šly rychle po
sobě a zřetelně se dalo odhadnout, kdy a kde začne pršet nebo svítit.
Předpověď byla na mnohem vyšší úrovni než je k vidění u nás, jen
teplota ve Fahrenheitech nám toho moc nesdělila.
Vlezl jsem do sprchy, ale přestože jsem
technický typ, nebylo pro mne jednoduché vodu spustit. Manipuloval
jsem s otočnými hlavicemi všemi směry, než
jsem na to přišel. V záchodové míse
 stála
vysoká hladina vody,
ale to je normální stav. Američané používají jinou konstrukci záchodů -
při spláchnutí voda udělá
vír, vcucne se a mísa se znovu naplní po horní
okraj.
Na každém americkém hotelovém pokoji bývá na nočním stolku bible, na
dveřích zevnitř visí hotelový ceník a k vybavení
často patří
malý sejf a nádoba na led. S nádobou dojdete na chodbu k automatu
na led, napustíte pár kilo ledových kostek a na pokoji si do ledu položíte
láhev piva, vína nebo koly.
První noc se mi zdál zajímavý sen - byl jsem členem jakési dávné
výpravy. Po dlouhé cestě se všichni začali dohadovat, komu bude patřit
které území a vytyčovali si parcely...
V noci auta troubí a lidé jsou hluční až do 3 hodin, teprve pak město
trochu utichá. Ráno kolem 7 hodin pozorujete nezvyklý klid, auta ještě
nejezdí a ulice jsou liduprázdné. Město se probouzí kolem 9 hodin.
Zvykem je položit před odchodem z pokoje na postel alespoň jeden dolar pro
uklízečku. Když to neuděláte, nestane se nic, z jejího pohledu jste však neobvyklí až neslušní.
Spropitné v restauraci je pak přímo povinností. Někteří evropští turisté
třeba nejsou spokojeni s obsluhou, spropitné nedají a diví, že personál
na ně přivolá policii. Spropitné dát musí, je zakalkulováno ve mzdě
číšníka.
Poslední den ráno jsme našli pode dveřmi vsunutý hotelový účet s
pokynem, že na recepci se již nemusíme obtěžovat. Měli jsme však vrátit karty od pokoje a platit.
Na recepci mi řekli, že karty od
pokoje jsou spotřební materiál, který můžeme vyhodit a co se týká placení, číslo
naší kreditní karty mají a peníze si strhnou. Stalo se tak až 7 dní
po návratu domů, v den s nejlepším kurzem za posledního půl roku.
O Amerických hotelech
Z mých několika návštěv USA můžu zobecnit, že nejdražší jsou hotely v
New Yorku na Manhattanu, kde se pod 200 dolarů (za normální slušný pokoj
s koupelnou) jen obtížně dostanete.
Poloha hotelu nemá na cenu výrazný vliv, ať hotel stojí v centru
Manhattanu nebo na jeho periferii. Pokoje i za tuto cenu jsou velmi
malé.
Mimo Manhattan cena klesá, např. v Queensu v Long Island City (blízko
Queensboro bridge a metra F) najdete skupinu
hotelů za 140 dolarů za pokoj a noc včetně skromné snídaně a wifi
free.
Jinde v USA platíte za standardní pokoj kolem
70-100 dolarů, dál
od měst i pod 50 dolarů. Levně se ubytujete v Las Vegas, protože
hoteliéři očekávají hlavní útratu v kasínech svých hotelů. V
centru Las Vegas jsme přespávali v hotelu Palace Station v luxusním
pokoji za 59 dolarů (za pokoj a noc).
Levně lze
nocovat v Motelu 6 - tam uváděli cenu 79 dolarů, pokoj byl
stejně slušný a měl příjezd pro auto
až ke dveřím. V sítích hotelů Days Inn, Holiday In, Comfort
Inn jsme se ubytovávali za cenu kolem 70 dolarů, všechno za pokoj a noc,
někdy byla v ceně velmi skromná snídaně.
Většina hotelových pokojů je vybavena dvěma velikými lůžky. Královsky se
na nich vyspí dva, stísněně čtyři lidé.
K ubytování v hotelu potřebujete nějaký průkaz s fotkou (řidičák nebo
pas) a nutně kreditní kartu, bez ní to dnes snad už ani nejde.
|
|
