|
|
1.
Let do New Yorku
- sami bez cestovky, let,
vstupní kontrola, vrátí nás?, falešným taxíkem, hádka, o hotelech v NY
2. New York I
- Socha Svobody, Brooklyn Bridge, Times Square,
Empire State Building, na lodi, City Pass, metro ...
3. New York II -
let
helikoptérou, Central Park, Broadway, dojem z Ameriky, zajímavosti ...
4. Niagarské vodopády
- popis místa, plavba pod
vodopády, Pittsburgh, Buffalo, americké bufety, američtí řidiči ...
5. Washington, D.C.
- Bílý dům, problém s kreditkou,
Muzeum kosmonautiky, Mall, zběsilá jízda autobusem ...
6.
Cesta do Kalifornie
- popis letu , vstupní
kontrola na letišti
7.
Los Angeles
- dojmy z města, Hollywood, Beverly Hills, atrakce v Universal Studiích
8.
Grand Canyon
- popis, fotky, túra po okraji, let helikoptérou, Glen Dam, Lake
Powel, nad zákrutou Colorada, Utah
9.
Bryce Canyon
- nejkrásnější park s oranžovými
jehlany, park Zion, Joshua Tree - stromové kaktusy
10.
Las Vegas
- světelná show, v nočním městě, kasína, vyprahlé Údolí smrti, medvěd v
Sekvojovém parku
11.
San Francisko
- Golden Gate Bridge, Lombard Street, strmé ulice, tramvajky Cable Car,
Alcatraz, odlet domů
12.
New York - foto
San Francisko -
foto
Washington, D.C. - foto
Niagarské
vodopády - foto
Bláznivé město v poušti - 29.4.2008:
Největší město v Nevadě Las Vegas s půl
milionem obyvatel obklopuje poušť a kolem města daleko není žádná
civilizace, jen písek, spraš, vyprahlá skála. Nad město vyčnívá několik
set metrů vysoký hotel Stratospere ve tvaru věže ze všech stran
viditelný a umožňující snadnou orientaci (obrázky).
   
Od
Stratosphere vede 7 km dlouhá hlavní třída zvaná Strip (pruh =
Las Vegas bulvár). Pokud projdete po Stripu na dolní konec k pyramidě
Luxor, viděli jste asi tak to hlavní.
Las Vegas sice staví další megakasína, ale žije stále více ze zábavy než
z hazardu. Ročně sem přicestuje 40 milionů lidí za
zábavou a 120.000 párů kvůli svatbě.
18 z 25 největších hotelů světa se nachází právě zde - hotely
MGM Grand, Mandalay Bay, Luxor, Excalibur, Venetian (tyto holely mají
každý cca 3-5 tisíc lůžek). Mnohé hotely drží ceny schválně
nízko, protože potřebují dostat hosty do svých kasín a tam jim to hosté
vynahradí. Slušný pokoj pořídíte i za 60 dolarů na noc.
Město kdysi plné hazardu a zločinnosti se změnilo a stalo se městem
zábavy. Jak přilákat návštěvníky? Přece tak, že se postaví co nějvětší
výstřednost a šílenost, to lidi vždycky přitahovalo. Čím větší kýč, tím lépe: Hotel ve tvaru
pyramidy s majákem na vrcholu, hotel s živými lvy, Excalibur s
pohádkovým zámkem, horské dráhy, repliky staveb světových metropolí, největší
vodní fontána, obří obrazovky, nepochopitelné atrakce ... Vždy je to
nějaké téma, často přivedené do absurdity.
Na vrcholu věže Stratosphere ve výšce 300 metrů (obrázky nahoře) se můžete točit na
kolotoči nad závratnou hloubkou nebo se nechat vystřelit na sedačce z
vrcholku hotelu po vysokém stožáru do "stratosféry"...
Světelná show na Fremont Street
Tento zážitek mne úplně nadchl. Představte
si pasáž širokou 25 m, dlouhou 460 m, plnou obchodů, světel, kasín a
reklam. Lze si také představit tunel se souvislým dlouhým klenutým
stropem.
Večer každou celou hodinu pasáž potemní, v
obchodech přestanou prodávat, ztlumí světla a návštěvníci pasáže se
zastaví s pohledem vzhůru, kde ve tmě začíná světelná show. Dvanáct
milionů světelných bodů na klenbě za doprovodu hlasité hudby vytváří
fantastické abstrakce, které se pomalu mění podobně jako obrazce v dětském
krasohledu.
Postupně obrazy dostávají reálnější podobu a sledujete motýly,
ptáky a ještě později jakási letadla. Prolétají jednotlivě, ve skupinách
a za pár vteřin mizí stovky metrů daleko u vzdáleného konce tunelu.
Efektní rychlé průlety, desítky obrazů, nápadů, dynamický pohyb.
Raketoplán startuje, ale překlápí se a padá jakoby přímo na nás, hudba
graduje, obrazy se zrychlují. Po osmi minutách konec, obchody se
rozsvítí a procitáte zpět do reality.
(Poloha: Down Town, 2,7 km jihovýchodovýchodně od věže
Stratosphere, SV okraj ulice Fremont Street, v každou
celou hodinu 18 - 24 hodin, v létě 20 - 24 hodin, pokaždé
pouštějí jiný program)
Venezian - Benátčan
Dokonalá kopie náměstí svatého Marka a
Dóžecího paláce z pravého mramoru. Ve vodních kanálech projíždějí
gondoly, proudí voda, modré nebe (obrázky dole).
Všechno je to iluze: Pod vodními kanály se v nižších patrech hraje
ruleta a nad stropem jsou vyšší patra - obloha je umělá. Zprvu jsme tomu
nechtěli věřit, pak jsem si všiml na "obloze" nenápadných koleček jakoby
z plexiskla a teprve pak jsem připustil, že se nedívám na pravou oblohu.
Pohyblivé mráčky se promítají na strop a většina návštěvníků iluzi podlehne.
Noční Las Vegas
Hlavní třídu Strip (Pruh) jsme prošli v noci
shora dolů a bezpočet vjemů se už nedalo vnímat. Přestože noc
pokročila, lidí neubývalo. Kdekoliv se dalo nadchodem přejít na druhou
stranu ulice nebo po jezdících schodech vyjet přímo do haly hotelu,
obchodu či kasína.
Chvíli jsme šli po Paříži - Vítězný oblouk, Eiffelova věž, vzápětí
se procházíme New Yorkem - Brooklynský most, Socha Svobody, je tu
antický Řím, Benátky s vodními kanály a egyptská pyramida se sfingou.
Chodníky plné lidí, ulice plné aut, osvětlené budovy, noc rušnější než
den. Tolik barevných světel a tolik neonů pohromadě jsem nikde neviděl.
Procházeli jsme kolem obrovských hotelových komplexů, kolem stovek
kasín, hracích automatů a na každém kroku jsme mohli k nim zasednout.
Stále jsme zvolna šli, byl jsem trochu zaražený a trochu mimo: Pořád
jsem to jaksi nemohl vstřebat, nechápal smysl toho všeho a kladl si
otázku, jestli svět zešílel. Zvolna mi to začalo docházet:
Neskutečný pohádkový svět zbavuje lidi zábran, nastupuje iluze a
iraciálno, mozek přestává varovat, probouzí se hráčská vášeň, lidé se
baví, baví a jejich peníze mizí, mizí ...
Stovky mužů neamerického zjevu postávaly na chodnících a podstrkovaly
kolemjdoucím jakési kartičky - zřejmě vstupenky do kasín a nočních
podniků. Kartičky vnucovali důmyslně, stáli tak, aby se kolem nich
prošlo úzkým průchodem a s kartičkami v ruce všelijak manipulovali a
luskali, aby upoutali.
Na dolním konci Stripu jsme se sotva vlekli a do našeho hotelu zpět to
bylo nějakých 5 km. Podle prospektu měl kolem půlnoci projíždět městem
svozový autobus zdarma k našemu hotelu. V recepci hotelu Tropicana nám
popsali cestu k zastávce, autobus jsme našli (vlevo dole) a protože jsme byli
utahaní, nastoupili do něj už čtvrt hodiny před odjezdem. To jsme neměli
dělat - řidič něco zamumlal, vystoupil a zamkl nás uvnitř. Klimatizace
hučela naplno a ačkoliv venku stačil krátký rukáv, rychle jsme promrzali
a neměli si co obléct.
 
Prochladli jsme dokonale a vzápětí v našem hotelu Palace Station napadlo
Helu a Kačku zajít si do vyhřívaného hotelového bazénu v zahradě
s nočním osvětlením. Příjemně se vykoupaly a prohřály, než je
uniformovaný hlídač
vyhmátl a slušně poslal na pokoj s tím, že po půlnoci je koupání
zakázáno.
Kasína a bufet
V našem hotelu Palace Station jsme zašli
do bufetu, který je úmyslně situovaný na konci hal s kasíny, aby každý
hladový host musel projít kolem tisíců hracích strojů. Něco takového
jsem nikdy neviděl: Haly velikosti tělocvičen
 plné automatů
na peníze, neustálé pípání, cinkání a zvonění se slévalo v neuvěřitelný
šum a stovky maniaků se zrakem upřeným na monitory házelo do těch potvor
další a další peníze. Nejeden americký důchodce tady za večer odevzdá
celoživotní úspory, prý postačí zaslat mu domů volnou letenku a nějaký
leták s jeho jménem, že vyhrál.
Za celý pobyt jsme nevsadili ani dolar, prostě
nás to nezajímá.
Prošli jsme kolem kasín dozadu k bufetu, kde se platí vstupné 10,60 $ za osobu a za tuto částku jsme mohli
cokoliv sníst. Průměrný host prý zkonzumuje 5 talířů. Výběr byl obrovský
a nabírali jsme si neznámá jídla, která doma neokusíme - krevety v
pikantní omáčce, ryby na hřibech, kalamáry na víně, zelený avokádový
krém ... Trávilo nám dobře, až na zimu z klimatizace.
Návštěvu "šíleného" města v poušti jsem předem bagatelizoval, považoval
za ztrátu času, ale změnil jsem názor. Las Vegas překvapilo a rád bych
ty šílenosti někdy viděl znovu.
|
|
|
Death Valley - Údolí smrti
- 30.dubna 2008
Zastavili jsme na vyhlídce
zvané Zabriskie Point (obrázek dole vlevo). Tady mohou fotografové pořídit jedinečné obrázky
barevných písečných přesypů s mnoha odstíny hnědé a béžové. Některé duny
připomínaly barvu čokoládové zmrzliny, která by se hodila, protože horko
sílilo. Ale pravé horko teprve přijde - za horami v Údolí smrti. Nezbytné vybavení: Tmavé brýle, kšiltovka, láhev s vodou
a tyčinka na rozpraskané rty (balzám - lip).
Projíždíme pouští. Vlevo rovina, vpravo
rovina, žádná vegetace, jen písek a kameny, dohlednost pár kilometrů,
prachový zákal do dálky. Míjíme bod s nadmořskou výškou nula (sea level)
a dál zvolna klesáme napříč vyprahlou rovinou nebo spíš prohlubní.
Toto
bezodtoké údolí obklopené vysokými horami je nejsušším, nejteplejším a
nejnižším místem. Přestože máme konec dubna, teplota přesahuje třicítku
a v létě ani klimatizace v autě nestačí. Přijíždíme k nejhlubšímu
místu
  Badwater s podmořskou hloubkou 86 metrů, kde poušť pokrývá vrstva
bílé soli. Procházíme se stovky metrů po bílém chodníku, olíznu pár
zrnéček a chutnají slaně.
Území s nadmořskou výškou
menší než nula má rozlohu
asi 10 x 70 km.
Z nejnižšího místa Badwater (obrázky) pouhé 3 km
východně jste v horách 1000 m.n.m., 30 km západně se nachází Telescope
Peak 3.368 m.n.m. Vysoké okolní hory zadržují vláhu a zmírňují vítr, proto
to suché horko.
Oceňujeme, že i uprostřed pouště funguje pár kabinek se
záchody, s papírem a tekoucí vodou.
Po delší jízdě ještě zastavujeme v
oáze s muzeem těžby boraxu (tetraboritan sodný).
V Ridgecrestu jsme se najedli v China Lake Buffet za 12,70 $. Systém
"all you can eat" - všechno můžeš jíst - se opět osvědčil.
Japonské suši mi tak zachutnalo, že nezbylo pro ostatní.
Vyfotili jsme se s Dannym - mladým šikmookým číšníkem a jeho rodiče
měli z naší hromadné návštěvy v jinak prázdném bufetu očividnou radost.
Následovaly dlouhé kilometry Mojavskou pouští, kdy jediným zpestřením
byl nízký průlet stíhačky těsně nad námi. Zblízka jsem viděl, jak je
ověšena raketami, vydávala děsivý hřmot a když na nás nalétávala
podruhé, doufal jsem jen, že pilot má všech pět pohromadě. Vzápětí jsme
projížděli kolem letecké základny Edwards v Kalifornii, kde někdy
přistává i raketoplán. Přenocovali jsme v Bakersfieldu.
|
