home
 
  Amerika je neobyčejně pestrá,
   kdo chce, najde na ní tisíc kladů,
  a kdo chce, najde na ní tisíc záporů
 

 
  1. Let do New Yorku - sami bez cestovky, let, vstupní kontrola, vrátí nás?, falešným taxíkem, hádka, o hotelech v NY
  2. New York I  - Socha Svobody, Brooklyn Bridge, Times Square, Empire State Building, na lodi, City Pass, metro ...
  3. New York II - let helikoptérou, Central Park, Broadway, dojem z Ameriky, zajímavosti ...
  4. Niagarské vodopády - popis místa, plavba pod vodopády, Pittsburgh, Buffalo, americké bufety, američtí řidiči ...
  5. Washington, D.C. - Bílý dům, problém s kreditkou, Muzeum kosmonautiky, Mall, zběsilá jízda autobusem ...
  6. Cesta do Kalifornie - popis letu , vstupní kontrola na letišti
  7. Los Angeles - dojmy z města, Hollywood, Beverly Hills, atrakce v Universal Studiích
  8. Grand Canyon - popis, fotky, túra po okraji, let helikoptérou, Glen Dam, Lake Powel, nad zákrutou Colorada, Utah
  9. Bryce Canyon - nejkrásnější park s oranžovými jehlany, park Zion, Joshua Tree - stromové kaktusy
10. Las Vegas - světelná show, v nočním městě, kasína, vyprahlé Údolí smrti, medvěd v Sekvojovém parku
11. San Francisko - Golden Gate Bridge, Lombard Street, strmé ulice, tramvajky Cable Car, Alcatraz, odlet domů
12. New York - foto   San Francisko - foto   Washington, D.C. - foto   Niagarské vodopády - foto

27.dubna 2008                        
Po krátké jízdě z Williamsu přijíždíme brzy po ránu do vrtulníkové základny pár kilometrů od jižního okraje Grand Canyonu. Chtějí znát váhu a zaplatit kartou. Cena letu se nám zdá neskutečně vysoká, ale vždycky bych si to vyčítal, proto s těžkým srdcem platím za sebe a Kačku celkem 360 $. Hela jako jediná ze zájezdu neletí, protože by víc prožívala strach z výšky než radost z nádherného rozhledu.
 
     
 
Bereme si záchranný balíček, sluchátka a letíme. Pilot do sluchátek něco drmolí, ale není mu rozumět a nereagujeme, proto pouští do sluchátek na zbytek letu příjemnou hudbu. Proletěli jsme nad silniční vstupní branou parku (dole vlevo)a spatřili okraj kaňonu: Zalesněná rovina náhle přechází ve strmý sráz do údolí (dole vpravo).
 
      
 
Grand Canyon je údolí 446 km dlouhé, až 29 km široké, až 1.700 m hluboké. Tento geologický útvar nemá ve světě obdoby a pro geology představuje jedinečný průřez horninami. Severní břeh bývá méně navštěvovaný kvůli horší dostupnosti a pohledu proti Slunci.
Mnohem navštěvovanější je jižní okraj, kde najdete visitors centra, velká parkoviště, vede sem i železnice a hlavně hledíte se Sluncem v zádech. Jižní okraj se nachází v nadmořské výšce 2.200 metrů, proto tady rostou především borovice, v zimě leží dlouho sníh.
 
     
 
Visíme v kaňonu kilometr nad řekou Colorado a zíráme na tu nádheru. V říčních meandrech probleskují odrazy Slunce. Blížíme se až těsně k severnímu břehu a pozoruji na něm zblízka malé sazenice stromků asi jen 30 cm vysoké. Jsem však obětí dokonalého optického klamu. Po pár minutách zvolna poznávám, že to asi nejsou sazenice, ale statné borovice kilometr vzdálené. U severního břehu se zvolna otáčíme a vyklesáme do údolí. Vnímám obrovský prostor. 
 
     
 
Při průletu nad 20 km širokým korytem se snažím víc dívat než fotit. Přestože letíme protějšímu břehu vstříc rychlostí 80 km/h, s ohledem na ohromný prostor jen zdánlivě stojíme a panorama se jen pomalinku mění. Několik ptáků s velkým rozpětím křídel - asi kondorů - krouží a vyznačuje místa stoupavých proudů, kterým se pilot obloukem vyhýbá. Ve vyprahlé hlubině na první pohled není patrná vegetace, ve vyšších patrech vyrůstají ze skal borovice. Kam oko dohlédne, žádné stavby, žádný projev civilizace, jen neporušená příroda.
Vyhoupneme se nad jižní okraj a vrtulník dostává pohlavek od vzdušného nárazu - nad kaňonem se mezitím pěkně rozfoukalo. Rázem máme po klidném letu, různě to s námi natřásá a vrtulník vzdoruje turbulencím.
 
     
 
Sleduji železniční trať pod námi, vodní nádrž a nekonečnou plochu borovic. Když přistáváme a vystupujeme, připadám si omámený a jako po návratu z jiného světa. Kačka se fotí s pilotem a místní rozhlas oznamuje ukončení dnešních letů z důvodu silného větru. To nám to vyšlo !!
Další hodinku jsme strávili v kině IMAX. Žádné brýle, žádný trojrozměrný obraz, jen obyčejný film, ze kterého si už nic nepamatuji. V paměti mi utkvěla sedadla v kině - s kulatou prohlubní v ručních opěrkách, aby si divák mohl odložit coca-colu.
 
Po okraji Grand Canyonu
Autem přijíždíme k nejnavštěvovanějšímu místu Grand Canyonu na jižním okraji (South Rim). Autem se dá zastavit přímo na okraji a přejít pár kroků na Mather Point, což je asi nejnavštěvovanější vyhlídka - skalnatý výběžek ohrazený zábradlím. Odsud byl ten nejlepší pohled. Se Sluncem v zádech jsme hleděli do propasti s Coloradem pod námi a na 17 km vzdálený barevný severní břeh s patrnými vrstvami sedimentů mnoha odstínů červenohnědé a hnědožluté.
 
     
 
Vyhlídka Mather Point se nachází v nadmořské výšce 2.150 metrů a Colorado v údolí teče o 1.400 metrů níže. Nahoře jsme měli 20 stupňů (konec dubna), dole prý bývá o deset více. Fotili jsme se, házeli dolů mince a pozorovali kroužící kondory.
 
     

Sestup na dno jen pro trénované
Od Mother Point jsme popojeli po okraji 2 km západně k vlakovému a autobusovému nádraží, kde začíná sestupová trasa Bright Angel Trail. Tady se dalo zaparkovat a využít zázemí budov. Koupili jsme nějaké suvenýry a vyšli si na procházku po okraji západním směrem. Jeden úchvatný pohled střídal druhý ... Začali jsme kousek sestupovat a potkávali lidi vystupující ze dna. Neodpovídali na pozdrav, šli apaticky a vypadali  značně vyčerpaně. Potkali jsme deset jezdců na koních - jezdci po tom výstupu se potili víc než koně.
 
     
 
Frekventovaný sestup po Bright Angel Trail vede od vlakového a autobusového nádraží a lze to sejít za 4 hodiny. Ne každý si uvědomí, že na dně ho čeká skleníková výheň bez stínu a bez vánku s teplotou často kolem 45 stupňů. Ve smaragdových vodách studeného Colorada se asi každý i přes zákaz vykoupe. Vylézt zpět nahoru po stezce 14 km dlouhé a zdolat převýšení 1.400 m  trvá sedm hodin a vyžaduje dobrou kodici. Každoročně to podcení asi 200 lidí,  pro které letí vrtulník. Sestup na dno je dobré začít už brzo ráno a počítat s návratem večer. Mnoho sportovců však trhá rekordy a přeběhnou kaňon napříč za šest hodin, redkord je za tři hodiny!

     
 
Grand Canyon bez komerce
U Grand Canyonu nás příjemně překvapilo slušné a čisté přírodní prostředí bez komerce a bez stánkařů. V budovách mohl každý využít toalety, dalo se posvačit vevnitř i venku na mnoha lavičkách, koupit vkusný suvenýr z přírodních materiálů. Na více místech se dalo zajít do "Visitors centrum" se službami u nás naprosto neznámými ...
Vzpomněl jsem si na naše oblíbené Pustevny v Beskydech, znehodnocené povalujícím se odpadem, rezavými dráty v trávě, neupraveným okolím, stánkovým prodejem kýčů, venkovními výčepy, smradem z tzv.grilů a pachem z okraje lesa, kam se chodí na toaletu ...

Nad meandrem Colorada
Průrva vyhloubená Coloradem se táhne stovky kilometrů a při jízdě autem jsme ji z dálky sledovali.  Před městem Page zahýbáme vlevo,  kousek od cesty na prašném parkovišti necháme auto a míříme pěšky kilometr  ke Coloradu.
 
     
 
Slunce se sklání k obzoru, oranžový písek svítí ještě oranžověji a mně přibývá další neopakovatelný a nesdělitelný vjem okamžiku, kdy hlava nemyslí a jen tiše a pozorně vnímá okolí ... Procházíme se jakoby po Marsu - po červenooranžovém terénu pokrytém pískem a skalami. Drobné stopy v písku svědčí o mnoha pouštních obyvatelích, vidíme ještěrky a nádherné motýly.
 
     
 
Přicházíme k terénnímu zlomu a hledíme do hloubky 350 metrů na mohutný meandr Colorada a jeho zatáčku o 270 stupňů (obrázek vlevo dole).  Ať to fotím jakýmkoliv záběrem, snímek vypadá velmi podivně a záhadně, kvůli lepšímu záběru lozím po skále.
Naráz postrádám hnědou mikinu - oblíbenou bundu s béžovým límcem, ve které všude chodím (i do práce). Další hodinu hledám, vracím se k autu a zpět bez výsledku.
Kačka s Helou usmívají - bundu našly na útesu nad Coloradem, málo chybělo a větřík ji shodil do studených vod.
 
     
   

Page, Glen Dam, Lake Powel, Kanab - 28.dubna 2008
Dopoledne jsme trávili v městě Page. Jeho obyvatelé se přemisťovali auty, jen my jsme se podezřele procházeli po liduprázdném chodníku a obdivovali kvetoucí akáty. Zmáčkli jsme několikrát tlačítko na přechodu pro chodce, ale stále svítila červená a po dlouhých minutách jsme na červenou přebíhali - asi se s chodci nepočítá.
Colorado protéká také v blízkosti města Page. V šedesátých letech hluboké údolí řeky přehradili mohutnou hrází a vytvořili tak přehradu Glen Dam. Po 17 letech napouštění vzniklo obrovité jezero Lake Powel zadržující neskutečné množství vody k zavlažování. Jezero má délku 200 km a po velmi členitém obvodu měří 3.100 km!
Vedle hráze se klene nad údolím ocelový most (délka 300 m, výška 230 m), po kterém jezdí veškerá doprava, my jsme však po mostě přešli pěšky kvůli rozhledu. Prošli jsme muzeum a prohlédli si se venku zkamenělé stopy brontosaura (obrázek). Vedle přehrady mne zaujala hnědooranžová hora (obrázek).
 
     
 
Při další jízdě podobných hor přibývalo a poprvé za celou cestu se objevilo na obloze pár mraků. Vjeli jsme do státu Utah a kolem cesty sledovali indiánské osady. Indiáni jezdí v autech a bydlí v montovaných buňkách, vodu si vozí v cisterně. Když jim auto doslouží, odstaví ho v osadě a někde si pořídí další. Totemy, stany a dýmky míru už jsou minulostí, ale suvenýry jako čelenky a kroje jsou pro ně dobrým obchodním artiklem.  
Zastavili jsme v prvním městečku Kanab, prošli jsme velikou prodejnu a koupili si od Indiánů koření. Městečko působilo usedlým dojmem. Na skále nad městem jsme si všimli velikánského písmene K.
V Utahu mají bezpečno - nejnižší kriminalitu v USA - a to díky Mormonům, kteří nepijí alkohol, nekouří a dodržují slušnější morálku. 
 

                             nahoru                home