|
|
1.
Let do New Yorku
- sami bez cestovky, let,
vstupní kontrola, vrátí nás?, falešným taxíkem, hádka, o hotelech v NY
2. New York I
- Socha Svobody, Brooklyn Bridge, Times Square,
Empire State Building, na lodi, City Pass, metro ...
3. New York II -
let
helikoptérou, Central Park, Broadway, dojem z Ameriky, zajímavosti ...
4. Niagarské vodopády
- popis místa, plavba pod
vodopády, Pittsburgh, Buffalo, americké bufety, američtí řidiči ...
5. Washington, D.C.
- Bílý dům, problém s kreditkou,
Muzeum kosmonautiky, Mall, zběsilá jízda autobusem ...
6.
Cesta do Kalifornie
- popis letu , vstupní
kontrola na letišti
7.
Los Angeles
- dojmy z města, Hollywood, Beverly Hills, atrakce v Universal Studiích
8.
Grand Canyon
- popis, fotky, túra po okraji, let helikoptérou, Glen Dam, Lake
Powel, nad zákrutou Colorada, Utah
9.
Bryce Canyon
- nejkrásnější park s oranžovými
jehlany, park Zion, Joshua Tree - stromové kaktusy
10.
Las Vegas
- světelná show, v nočním městě, kasína, vyprahlé Údolí smrti, medvěd v
Sekvojovém parku
11.
San Francisko
- Golden Gate Bridge, Lombard Street, strmé ulice, tramvajky Cable Car,
Alcatraz, odlet domů
12.
New York - foto
San Francisko -
foto
Washington, D.C. - foto
Niagarské
vodopády - foto
Letíme do Kalifornie
- 24.dubna 2008
Ve středu odpoledne zamykám kancelář, razím si odchod-dovolená a jdu z
práce. Zítra touto dobou se budu
procházet na druhé straně zeměkoule po Los Angeles. Skoro tomu ani
nevěřím a těším se na další
dny s bezpočtem zážitků.
Cestujeme tři - já s Helenkou a
naše 15letá Kačka, kterou před třemi dny přijali na gymnázium. Kombinace
přijetí na školu a cesty do Ameriky je pro ni něčím neuvěřitelným a
nemůže se dočkat, až uvidí místa známá
z obrázků.
Na neobvyklý zážitek se těšíme všichni. Nemohli bychom si ho z našich
zaměstnaneckých platů dovolit nebýt
výhry
v soutěži, která pokryla dvě třetiny cestovních
výdajů.
Kocouři zůstali doma
Loučíme se doma na dvorku s našimi kocoury, nakládáme tašky a jedeme.
Dopoledne prosedíme na letišti v Ruzyni a
po krátkém letu se ocitáme v
Paříži. Tamější letiště nás udivuje
rozlehlostí: V obrovité letištní hale se
přemisťujeme po jezdícím chodníku do kilometr vzdáleného terminálu.
Let přes Atlantik
Obří Boeing s námi půl
hodiny popojížděl po letištních drahách,
konečně se vznesl, opsal oblouk nad Paříží a zamířil nad oceán.
Dostavil se starý známý intenzivní pocit očekávání něčeho nového,
neznámého a trochu záhadného. Příjemné těšení
se na příští události,
jako bych se přehoupl do jiné dimenze - intenzivně prožívám každou
vteřinu a čas nabírá jiné tempo.
V letadle
Cestovali jsme přímou linkou Paříž - Los
Angeles společnosti Air France. V letadle sedí vedle sebe v řadě 9 lidí
a to
   3+3+3 rozděleni dvěma uličkami. Každý měl před sebou malou
dotykovou obrazovku a mohl si přehrávat filmy,
zobrazit polohu letadla,
informace o letu nebo pustit hudbu do sluchátek. Poslouchali jsme také vlastní MP3, MP4, četli průvodce na cesty,
střídali se u okna, jedli a popíjeli. Když stále měníte činnosti,
cesta dobře ubíhá. Vyzuli jsme si boty, sklopili sedadla a pár hodin
spali zakrytí dekou. Vzbudili jsme se nad Hudsonovým zálivem a z okénka
spatřili pod námi jen oblaka bílá jako mléko.
Křídla letadla se trvale ohýbala konečky nahoru, protože křídla
vytvářejí vztlak a trup na nich visí. (V Paříži na zemi to bylo naopak -
křídla plná benzínu se ohýbala konci dolů až k zemi).
All inclusive v ekonomické třídě
Místo letušek nás obsluhovali mladí
francouzští stewardi. Dostali jsme další teplé jídlo, nechal jsem si
dolít asi šestou kávu, vstal jsem a procházel se po letadle. Také jiní
cestující měli potřebu se protáhnout, postávali v uličkách a trousili
se, což se stewardům nelíbilo a snažili se každého usazovat.
Lidé je však neposlouchali až se to postupně zvrhlo. Cestující si sami
chodili pro nápoje, brali si jídlo bez zeptání, prostě samoobsluha,
stewardi už nemohli plnou uličkou ani projít, rezignovali, stáhli se a
nebylo je vidět. Jejich zásoby zvolna zmizely. All inclusive neboli
švédský stůl v letadle jsem dosud nezažil a pochutnal jsem si na jemných
krevetách s citrónem.
GPS v letadle
 Zapnul jsem své GPS Tomtom 910 a nestačil
zírat: Přístroj našel naši polohu a přes jeho display se hnaly silnice,
řeky, lesy, vesnice, města - přesně jak
jsem je viděl oknem pod námi v Kanadě. Porovnávat mapu a skutečnost
mne dlouho bavilo.
GPS ukazovalo
rychlost 938 km/h a výšku 10.972 m přesně ve shodě s monitorem v kabině.
Kudy vede nejkratší spojnice z Paříže do Los Angeles, které má
zeměpisnou šířku jako jižní Španělsko? Překvapivě přes Grónsko, Hudsonův
záliv a napříč nad Kanadou. Dokonce jsme zaletěli za severní polární
kruh. Mapy zkreslují, protože zobrazují povrch koule v ploše a nejkratší
vzdálenost na mapě není úsečka, ale křivka (přes Grónsko).
Náš čtvrtek trval 33 hodin
Při klesání jsme prolétli nad sněhovými
vrcholky Sierry Nevady a zanedlouho jsme sledovali nekonečnou aglomeraci
Los Angeles z malé výšky - pod námi se míhaly ulice, domy, ulice,
domy... Letiště uvnitř města obklopuje zástavba a pod letištní
dráhou vede dálnice. Přistáváme po 9.111 km, 12 hodinách sedění a 10 hodinách
54 minutách čistého letu.
V letadle zůstala neuvěřitelná spoušť. Cestující postrádali koše na
odpadky a tak naházeli všechno pod sebe a podlahu pokryla hrubá
podestýlka.
Zatímco doma je hodina po půlnoci, tady vracíme hodinky o 9 hodin nazpět
a máme odpoledne 16 hodin. Chce se spát, těšíme se do hotelu, ale musíme
vystát řadu na vstupní razítka.
Jak pes vyčenichal salám
Kolem stovek lidí u přepážek vstupní kontroly
procházela pracovnice americké celnice s malým psem na vodítku. Pejsek v
oblečku s logem americké celní a veterinární správy vrtěl ocáskem a
zvednutým čumáčkem zachytával jemné pachy. Zničehonic se rozběhl a
namířil si to přímo k naší Helence, začal štěkat a vyskakovat na
její tašku. Cestující v hale ztichli a mohli slyšet tento rozhovor:
Ahoj. Máte v té tašce potraviny? Nemám tam žádné potraviny.
Můžu se o tom přesvědčit? Následuje prohlížení tašky, ale
potraviny v ní nejsou.
Byly v té tašce potraviny? Byly, ale nechali jsme je v letadle na
sedadle, protože víme o zákazu.
Byl to salám? Byly to housky se salámem.
Promiňte, že jsem Vás obtěžovala. Mějte pěkný den.
Průchod imigrační kontrolou
Helenka zažila několik nečekaných zádrhelů: První v Paříži,
kde se zdála být podezřelá a jako jedinou z celého
letadla ji vzali na osobní prohlídku;
druhý byl zážitek se psem a třetí u nejdůležitější
přepážky, když skener nenašel na jejích prstech zřetelné otisky.
Skenovalo se neúspěšně stále dokola, řada za námi rostla, ale stále se
nedařilo otisky sejmout.
Úřednice od přepážky znenadání kamsi odešla. Pošlou nás domů,
obávali jsme se. Po chvíli úřednice donesla krém, Helenka si natřela
prsty, ale jediným výsledkem byla upatlaná skenovací destička. Úřednice
si přivolala posilu, prohlíželi Helence prsty, krčili rameny a při
pohledu na naši Kačku nakonec obměkli. Otiskli nám vstupní razítka do
pasů a propustili nás typickým: "Mějte pěkný den".
Vzali jsme si kufry a po pár krocích se ocitli na rušné ulici Los
Angeles. Do hotelu to byl kousek a po 26 hodinách
cestování jsme bez potíží usnuli.
(zde
je podrobný popis mého dřívějšího průchodu imigrační kontrolou v New Yorku)
|
|
