|
|
1.
Let do New Yorku
- sami bez cestovky, let,
vstupní kontrola, vrátí nás?, falešným taxíkem, hádka, o hotelech v NY
2. New York I
- Socha Svobody, Brooklyn Bridge, Times Square,
Empire State Building, na lodi, City Pass, metro ...
3. New York II -
let
helikoptérou, Central Park, Broadway, dojem z Ameriky, zajímavosti ...
4. Niagarské vodopády
- popis místa, plavba pod
vodopády, Pittsburgh, Buffalo, americké bufety, američtí řidiči ...
5. Washington, D.C.
- Bílý dům, problém s kreditkou,
Muzeum kosmonautiky, Mall, zběsilá jízda autobusem ...
6.
Cesta do Kalifornie
- popis letu , vstupní
kontrola na letišti
7.
Los Angeles
- dojmy z města, Hollywood, Beverly Hills, atrakce v Universal Studiích
8.
Grand Canyon
- popis, fotky, túra po okraji, let helikoptérou, Glen Dam, Lake
Powel, nad zákrutou Colorada, Utah
9.
Bryce Canyon
- nejkrásnější park s oranžovými
jehlany, park Zion, Joshua Tree - stromové kaktusy
10.
Las Vegas
- světelná show, v nočním městě, kasína, vyprahlé Údolí smrti, medvěd v
Sekvojovém parku
11.
San Francisko
- Golden Gate Bridge, Lombard Street, strmé ulice, tramvajky Cable Car,
Alcatraz, odlet domů
12.
New York - foto
San Francisko -
foto
Washington, D.C. - foto
Niagarské
vodopády - foto
28.dubna 2008
Zjevil se náhle
nečekaně jako překvapení, když jsme z lesa vyjeli na parkoviště. Naráz jsem stál před
malebným přírodním panoramatem, dohlédl desítky
kilometrů a kam se oko podívalo, tam se tyčil jeden oranžový sloup
vedle druhého. Přešli jsme pár set metrů na vyhlídku (Bryce Point) a
tady bych mohl sedět celý den a dívat se. Tady to bylo TOP, něco jako
vrchol americké cesty.
Autem jsme se přemístili na Sunset Point, kde Hela s Kačkou sestoupily
na dno kaňonu. Vede tam několik stezek a mezi oranžovými jehlany můžete
i zabloudit, rozhodně si připadáte jako v labyrintu.
Lákala mne túra po okraji kaňonu k Inspiration Point
a vydal jsem se tam sám s foťákem na krku. Pěšina vedla po samotném zlomu
- z jedné strany propast bez zábradlí, z druhé řídký borovicový lesík
(obrázek vpravo dole) a docela
jsem se zadýchal cestou do kopce, ale spíš to způsobila nadmořská výška
2.500 metrů.
 
Během túry se panorama zvolna měnilo a úhel nasvícení Sluncem vytvářel
jedinečné scenérie. Stačilo pár desítek minut, aby nasvícení zásadně
změnilo světla a stíny. Na mnoha místech jsem přešel kolem
fotografů vybavených stativem a teleobjektivem. Vzpomněl jsem si na
kalendáře s americkou přírodou - nikdy nechyběl snímek zachycující
tisíce oranžových sloupů Bryce Canyonu.
Při zpáteční cestě jsem už nikoho nepotkával a ve večerním
tichu jsem se zastavil a poslouchal: K mému uchu dolehl z kaňonu
jemný šelest eroze, šelest padajících tisíců a milionů zrnek písku. Sedl
jsem si na terénní zlom, nohy spustil do kaňonu a v tom tichém zastavení
jsem vnímal zázrak přírody ...
Bryce Canyon
(brejs kenjən) kupodivu navštěvuje málo turistů a divím se tomu. Pár hodin
mi rozhodně nestačilo. Strávil bych tu i týden, obešel bych kaňon
dokola, prošel bych skalní město všemi směry, podíval se na pískovcové
jehlany (hoodoo) zespodu a nenechal bych si ujít východ Slunce.
S Bryce Canyonem jsem se nerad loučil, moc se mi zalíbil a stal se pro
mne jedničkou mezi šesti navštívenými parky.
Praporky na přechodu
V blízkosti národního parku jsme přespávali
v hotelu, kde chtějí od běžných turistů 69 $ za pokoj. Večer jsme z hotelu zamířili k blízkému komplexu obchodů a už z dálky jsme si všimli, jak chodci na přechodu něčím mávají na auta.
Přišli jsme blíž a napodobili chování ostatních: Vzali jsme si z
bedny červené praporky a při přecházení jimi rozpustile mávali. Auta v uctivé vzdálenosti brzdila. Na druhé straně jsme pak praporky vhodili do
bedny.
V bufetu
Opět jsme vyzkoušeli jedinečný systém, kdy
za jednotné vstupné sníte, co chcete. Jak může takový systém fungovat a co udělají s jídlem po zavírací hodině ?
Všechno se to vyhodí a může to fungovat jen proto, že potraviny mají
velmi levné. Zjednodušeně řečeno - několikerá
  chůze
číšníka s talířkem z kuchyně k Vašenu stolu (práce) má
cenu až několika kilogramů brambor (surovina).
Zákazníci se obslouží sami
a tím se dosáhne velmi nízké ceny.
Každý si mohl nabrat naprosto cokoliv a
ochutnal jsem opravdové delikatesy. Personál se však choval nepříjemně a
neochotně, ale to se vysvětlilo po
zjištění, že jde o nové servírky z Asie.
Root Beer
V samoobsluze jsem si koupil láhev Root
Beer v domění, že kupuju láhev piva. Večer v hotelovém
pokoji jsem si nalil sklenici - barva jako pivo, pěna jako pivo.
Chutnalo těžko popsatelně: Těžká chuť jakoby výluhu z muškátových
oříšků a vanilky.
Root Beer (kořenové pivo) nemá s pivem skoro nic společného. Z etikety
jsem se dozvěděl, že jde o nealkoholickou náhražku piva oblíbenou v
dobách dávné prohibice. Vyrábí se z lékořice, kůry
třešně, vanilky a melasy. Někomu může připomínat elixír z lékárny, mně
nápoj celkem zachutnal.
Cestou napříč venkovem státu Utah jsem vyfotil pár dřevěných venkovských
stavení. Na rozlehlých pozemcích chovají krávy a býky, což jsme
komentovali slovy - pasou se tam stejky. Ke všemu se využívá mechanizace
a tak o tisícihlavé stádo se stará jen pár lidí. Zastavili jsme u
bizoní farmy a zahlédli černé zvíře s bílým pruhem -
skunka smrdutého, který se volně procházel a lidé před ním
utíkali.
|
|
|
Zion National Park
- 29.dubna 2008
əə
Do Zionu jsme přijeli od východu
dlouhým tunelem ve skále, sklesali serpentinami do údolí a
auto povinně odstavili na parkovišti. Pokračovali jsme ekologickým
autobusem (na plyn), který jezdí v krátkých intervalech po Scenic Drive
(po vyhlídkové trase).
 
Checkerboard Messa při vjezdu do Zionu
z okna ekoautobusu
Zion National Park
(zajən) je zase něco úplně jiného,
než jsme viděli předtím. Skály poutají mohutností a barvou,
stojíte dole pod masívem a připadáte si jako makové zrníčko.
Hlavní atrakcí parku je nádherná a divoká soutěska Narrows Trail. Z
konečné zastávky ekoautobusu se pokračuje pěšky proti proudu řeky Virgin
prvních pár kilometrů po kvalitním chodníku, kde potkáváte školní výlety
i rodiny s kočárky na procházce.
Další úsek už je jen pro opravdové a vybavené turisty. Údolí se zužuje,
chodník se ztrácí a pokračuje se po kamení a broděním, příp. plaváním.
Nejužší místa jsou jen pár metrů široká, skála nad nimi kilometr vysoká,
panuje tam šero i ve dne, vlhko, chladno, překonáváte brody, vodopády až do
velmi
nepřístupných, ale nádherných míst divočiny. Podrobný popis najdete
např.
zde.
Prošli jsme túru k vodopádům, málem šlápli na chřestýše a ze svahu
sledovali květnovou rozvíjející se přírodu v údolí pod masívními
horami. Veverky bez zábran přišly až k nám, domáhaly se jídla, skákaly
návštěvníkům do tašek, po ramenou a po zádech. Přálo nám jasné počasí,
užívali jsme si tepla a pozorovali mohutné skály proti blankytné obloze.
V Zionu se nám líbily služby pro turisty. Autobus zdarma i s výkladem za
jízdy, přehledné jízdní řády, prospekty, na každém
rohu rozcestníky, pěkné chodníčky, vše vkusně upraveno ze dřeva,
z kamene.
Důmyslný systém přírodních parků láká hodně návštěvníků. Za 80$ koupíte
roční permanentku platnou do většiny parků nebo za jednotlivé vstupné 20
$ můžete v jednom národním parku strávit pět dní. Každý park má
zaměstnance a strážce, návštěvnické centrum, parkoviště, na mnoha
místech toalety, udržované chodníky, informační tabule. Jasná
pravidla chování v parku se dodržují. Nevidíte žádnou komerci, např.
stánkaře ani stopy vandalismu jako všude u nás.
|
|
Joshua Tree
- 26.dubna 2008
Při jízdě Mojavskou pouští vítr nese proti nám
obrovitý oblak prachu. Projíždíme ním a hned se vyjasňuje, v čistém
vzduchu vidíme ostře vrcholky okolních hor se zbytky sněhu. Za údolím
Morongo spatřujeme první stromové kaktusy.
Přírodní rezervace Joshua Tree se rozkládá
v Kalifornii kolem městeček Yucca Valley a Twentynine Palms
(200 km východně od Los Angeles). Tady rostou miliony zvláštních stromů, které
nenajdete nikde jinde na světě. Strom se jmenuje Joshua Tree = Yucca
brevifolia = juka krátkolistá, dorůstá výšky kolem 6-10 metrů, krásně
kvete a díky značné odolnosti přečkává stovky let.
Vítá nás cedule "nekrmte kojoty" a už se těšíme také na další
typické obyvatele - tarantule, chřestýše, ještěrky a veliké vzácné
motýly. Přestože máme duben a
nadmořskou výšku 1.500 metrů, přeje nám jasné počasí s teplotou přes 30
stupňů a skály sálají horkem. Slunce praží a my procházíme asi hodinu po
okruhu mezi skalami a balvany, kde místní mikroklima vytvořilo podmínky
pro kaktusy, juky, pouštní rostliny a hojnou sluncovku kalifornskou.
Horolezci tady nacházejí svůj ráj.
Dovezli jsme si domů semínko a stromovou juku
zasadili doma ve verandě - vyžaduje slunné, světlé, vzdušné místo a zatím se rostlince daří. Růst vzhůru se zastaví zlomením nejvyššího
zakončení a z tohoto místa roste už jen do stran.
|
|
Postřehy ze supermarketu
V arizonském městě Williams jsme zašli pozdě večer do supermarketu
koupit něco k jídlu. Překvapila nás přepestrá nabídka - jak třeba
poznáte, který ze 40 druhů kečupů Vám nejvíc zachutná? Nerozhodný
člověk má s výběrem dost problém.
Také nekoupíte jeden kus, ale od všeho tři. Všude visí cedulky:
"Zaplať dva, dostaneš tři" a zboží je baleno většinou po třech kusech.
Přešli jsme kolem jablečných pyramid - kalifornská jablka úplně stejně velká,
naleštěná a krásně nasvícená stála mnohem víc než banány přepravované
přes půlku světa.
Vodní mlha občas automaticky rosila krásně nasvícenou
zeleninu. Všechno nati zbavené, omyté, u každé zeleniny podrobný
chemický rozbor. Hela si chtěla koupit obyčejnou mrkev s
natí. Našli jsme různě velké
mrkvičky, ostrouhané, omyté k okamžité konzumaci, na
krásném průhledném obalu nechyběly nutriční hodnoty a výrazný nápis 0 % tuku. V mrkvi
bych se tuku neobával a v minerální vodě by tuk asi hledal také málokdo.
Přesto se minerální vody předháněly nesmyslnými reflexními nápisy 0% fett a leight.
Normální nealkoholický nápoj jsme nenalezli, jedině nápoje s přísadami
obohacené vitamíny, guaranou, karnitinem, fosforem, chromem proti
hubnutí a šokovalo mne, že Američané to berou po kartonech. Přece to
není možné bez následků pít trvale!
takhle jsme
se stravovali
normální pizza
japonské suši v bufetu
Upoutala mne průhledná miska s jahodovým krémem a pěnou. Obsahovala 250
g lákavé červené hmoty tak krásně naaranžované a světlem prosvícené, že
jsem neodolal a koupil. V hotelu pak skončila v záchodu - jahodové
želé s chutí hovězích chrupavek mi
nechutnalo.
Nedá se srovnat česká zachmuřená prodavačka z Kauflandu s
prodavačkou americkou, která na nás přenesla příjemné naladění s
úsměvem. Zatímco markovala zboží, ptala se naší Kačky, odkud je, jak se
jí tady líbí a chovala se tak mile a profesionálně, že mi to
nepřipadalo jako zvědavost nebo nezdvořilost. Kreditní kartu mi vátila
za dvě sekundy,
žádné čekání, žádný PIN, podala lístek od nákupu, oslovila mne příjmením
(vytisklo se na lístku) s přáním, abych tam zase nakupoval.
|
