BIOKOVO -  vrchol Svatý Jur 

Informace na této stránce jsou sice už nějaký rok staré, ale mohou Vám dát tip na zajímavý zážitek.
V Chorvatsku poblíž Makarské můžete autem vyjet do 1762 m.n.m. na Svatý Jur - vrchol pohoří Biokovo. Úzká asfaltka o délce 23 km stoupá serpentinami ve skále nádhernou přírodou a poskytuje pohledy z hor na moře. Vše obdivujete přímo z auta - projedete piniovým lesem  s nádhernou vůní,  stoupáte po strmé skále, kde místy není svodidlo a máte pod sebou hloubku stovek metrů, na mnoha místech se dá zastavit a nakonec vyjedete až na samotný vrchol (viz dále).  Vjezd je legální, žádný zákaz vjezdu, za vjezd se platilo 30 kuna (2003).   
 
                     

Poloha přírodní rezervace
 
Po průjezdu městem Makarska hlavním tahem na východním konci města přijedete na rozvětvenou křižovatku, kde nepokračujete rovně po hlavní silnici na Dubrovník, ale odbočíte mírně vlevo do kopce podle směrovky na Vrgorac a Medugorje.  Pokračujete stále do mírného kopce a po 6,2 km  od této křižovatky jste u  odbočky (vlevo z hlavní cesty) do přírodní rezervace Biokovo - Svatý Jur.  K závoře přijedete hned po 100 m od hlavní cesty (obrázek dole). 
Když už jste u vjezdu do rezervace, doporučuji zatím jen projet kolem a pokračovat po hlavní cestě dál ještě 5 km mírným stoupáním až na hřeben, otočit se a  5 km zpět. Je to nádherný úsek široké silnice vystřílené ve skále, za dvojitými svodidly je sráz i několik set metrů a cestou se zastavte na malých odpočivadlech, odkud máte panoramatický pohled jako z letadla.  Spatříte Podgoru,  Igrane, ostrov Hvar a moře. Tento úsek silnice vedený po strmé skále je dobře vidět zespodu z Podgory a z Čaklje,  jde o hlavní tah do Bosny a Hercegoviny a jezdí po něm i kamiony.                    

Vjezd do rezervace
 
U vjezdu do rezervace je malá budka se závorou.  Platí se:  jízdní kolo 10 kuna, osobní auto 30 kuna (130 Kč),  mikrobus 100 kuna  (ceny 2003  za vozidlo včetně osob).              

                     vstupenka do rezervace

Pokud u závory vynulujete Váš tachometr,  můžete se řídit kilometrovými vzdálenostmi uvedenými dále v textu.  Hned za závorou vjíždíte po piniového lesa. Pinie jsou menší borovice, mají jehlice spíš tenké a dlouhé a rostou spíš do šířky,  takže se nad cestou spojují a Vy jedete jakousi dlouhou bránou. Les je zvláštní tím, že mezi stromy leží různě velké bílé balvany. Opakuje se tu stále dopravní značka - červený trojúhelník varující před otevřeným ohněm.
 
                                               
Stoupání                                                                                                                                 
 
Po výjezdu z lesa se krajina otevře a začíná stále strmější stoupání s dalekými výhledy. V tomto prostoru pobývá stádo horských kozí, které jsou na auta zvyklé a neochotně a pomalu uhýbají  z cesty.  Cesta stoupá stále strměji a zatáčky už jsou jen 180tistupňové, cesta se šplhá cik cak ostře nahoru.  Občas jedete po okraji srázu hlubokého i několik set metrů,  kde svodidla nejsou a přímo z auta vidíte hluboko dolů.  

                              
                                                  na stejném místě v roce 2001 a 2003
 
Cesta je celkem kvalitní, asfaltová, ale není dost široká, aby si auta snadno mohla vyhnout, proto jsme několikrát couvali nad propastí i sto metrů zpět k nejbližšímu rozšíření. Strmé stoupání končí po ujetí 7,4 km od vstupní závory v nadmořské výšce 897 metrů u malé jakoby hospůdky, nabízí se předražená coca-cola, pršut a ovčiji syr, hospůdka však nevypadá vábně. Některé cestovky sem vyvážejí turisty na drahé večeře  s vyhlídkou.  

Za hospůdkou cesta vede po náhorní rovině kolem zakrslých  olivovníků,   neznámých  keřů  a  květů.
Ještě  v červnu  převládá v okolí cesty barva zelená, ale  na  vrcholu  léta  už  jen  žlutohnědá,  protože všechno 
je vyprahlé a suché. 
Po  ujetí  12,4 km  od vstupní závory se nacházíte  na vyhlídce Ravna Vlaška 1228 metrů nad mořem.  Zastavte až asi 50 m za koncem svodidel,  tam  je  cesta rozšířená  a uděláte několik kroků  ke  kamenné vyhlídce  s pohledem  na moře. 

Ve vzdálenosti  13,4 km  od vstupní závory je malá odbočka,  ale  jedete dál  po hlavní silnici. Ve  vzdálenosti  14  až  14,5 km  od  závory spatříte několik kamenných domků s miniaturními zahrádkami plnými kamení a  ani  se  nechce věřit, že tu někdo pobývá - jsou to letní sídla a dobré turistické atrakce.
15,8 km od závory poprvé uvidíte v dálce Svatý Jur - nápadný vysoký kopec s vysílačem.
Po 17,1 km od závory přijedete na křižovatku tvaru Y  (viz obrázek vpravo dole) a jedete vpravo podle dřevěné směrovky  s nápisem Sv. Jure 6 km.  Levou  odbočku  prozkoumáte  při  cestě  zpět.  

Ve vzdálenosti  19,6 km  od závory začalo lanové   svodidlo, přičemž horní lano vedlo podél cesty asi  tři    metry vysoko  a  nikdo  jsme  nechápali  účel. 

Ve vzdálenosti 21,3 km je malé parkoviště,  kde můžete auto nechat  a  dál pokračovat na vrchol 1,7 km pěšky,  ale můžete také pokračovat v jízdě dál do stále strmějšího kopce po stále užší cestě.  V tomto místě je přes cestu závora a při  našich obou cestách na Jure byla zvednutá a asi polovina aut jezdila dál až na vrchol, ostatní tady auto nechali a šli dál pěšky. 
Tento poslední úsek je ale obzvlášť strmý a úzký. Po ujetí 23 km od vstupní závory jste na vrcholu. Přesněji řečeno několik desítek metrů od vrcholu, protože ten je oplocen a k vysílači se nesmí pod hrozbou tabulky se zuřivým psem. Před plotem vysílače se cesta rozšiřuje a vejde se sem asi deset aut.

Na vrcholu
 
Vrchol Sv.Jure(1762 m.n.m.) se dá obejít kolem plotu po kamenném chodníčku (dokola celkem asi 400 m a pozor na hady - viděli jsme zmiji)  a na odvrácené straně okruhu si prohlédnete malý kamenný kostelík, v němž občas probíhají bohoslužby (hovořili jsme s knězem).  Dveře do kostelíka byly zamčené, ale průzorem uvidíte vevnitř mozaiku na stěnách.  Před kostelíkem se turisté obvykle fotografují  s pozadím hor Bosny a Hercegoviny. Moře z vrcholu neuvidíte,  ale spatříte jezera ve vnitrozemí a hory až k Medjugorje. Příjemný vánek a teplota asi o 10 stupňů nižší než u moře může být osvěžením.

                         
                                                          na vrcholu Svatého Jure  

Vyhlídky Štrbina a Vošac               
 
Zpět dolů se vydáte po stejné cestě a po ujetí necelých 6 km z vrcholu zabočte na zmiňovanou odbočku Y. Odbočíte ostře vpravo, jakoby zpět, odbočka je slepá, 800 m dlouhá a končí na písčité rovince pro asi 20 aut. Jezdí sem málokdo, ale vede odtud túra  k super vyhlídkám  (tam a zpět ujdete 2 km). Vejdete do borovicového lesíka a všimnete si směrovek:    
 
Sedlo Štrbina 1338 m.n.m. (sedlo s vyhlídkou, 10-15 minut,  slabý kilometr,  malé převýšení)  a kopec Vošac 1422 m.n.m. (kopec vpravo nad Štrbinou, asi 20-25 minut do kopce necelý 1 km daleko). Projdete borovicovým lesíkem,  jste ještě 100 m od auta a už oba cíle uvidíte. Pokračujete údolíčkem a po krátkém stoupání po kamení se cesty k oběma cílům oddělí. Odtud je to do sedla nebo na vrchol několik set metrů. Byli jsme tu dvakrát a pokaždé jsme viděli kamzíky. 
 
Doporučujeme navštívit oboje, ale určitě aspoň níže  položené sedlo Štrbinu s leteckým pohledem na Makarskou,  na moře,  ale  i opačným směrem do hor, můžete tu stát hodinu a pořád je na co se dívat.   Být  to  v Americe,   jsou tu už hotely  a  zdola  sem vede lanovka.
Dolů schází turistická značka "Makarská 2 hod.".  Za tu dobu to urazí asi jen trénovaný a nesmí  spadnout  ze  strže. Pokud vylezete také na Vošac,  na vrcholu stála nedostavěná kamenná budova (2003) a kolem ní máte další skvělý kruhový výhled:  Svatý Jure, hory, moře, Makarská, Baška Voda, Brela.  Hnízdí tu stovky ptáků a těsně nad kopcem létají odvážlivci na padáku. 

                                    
Vlevo sjezd nad propastí nad Podgorou. Vpravo kiosky v Makarské a červenou šipkou je označena vyhlídka Štrbina, odkud je pořízen obrázek vlevo nahoře. Vlevo nad Štrbinou je kopec Vošac. 

Zkušenosti, poznatky 

• Sledujte, abyste nevjeli na kameny spadlé ze skal na vozovku, místy se nečekaně vyskytují. Silnice je v dobrém stavu.

• Spatříte-li v protisměru i v dálce auto, raději zastavte na nejbližším rozšíření cesty,
  jinak si možná nevyhnete.

• V úzkých nepřehledných zatáčkách buďte ve střehu, vjíždějte do nich pomalu a připraveni ihned brzdit, protože někteří čeští řidiči i tady na dovolené jedou jak blázni.

• Asi polovina aut jedoucích na vrchol má značku CZ, druhá polovina jsou převážně auta SK, D, H a HR. 

• Cesta od moře tam a zpět s mnoha zastávkami na vyhlídkách a s výletem na Vošac trvala od 9 do 16 hodin. Vhodné vzít fotoaparát, svačinu a hodně pití.

• Za pět let nejspíš uvidíte ze Sv.Jure v údolí k severu dálnici do Dubrovníka
  (dálnice už je - text byl z r.2003) a později bude Biokovo provrtáno dálničním tunelem do Makarské.  Možná se dočkáme i lanovky.

                                                                                                                                                                                                     cestujte©2011